Zamčení v Stark Tower

Představení

Jeden z mužů zaúpěl. " Měl sem si vzít svůj štít." zamumlal. Další muž na něj šokovaně pohlédl. " Si myslíš že by ti na něj stačil štít? To bychom potřebovali spíš dělo!" vykřikl a vyděšeně máchal rukama. "Oh, zdá se, že jste se již seznámili." ozval se hlas. Stejně jako u toho prvního se rozléhal kolem mě, aniž bych spatřila, komu patří a tak jsem zavrčela. Muži přede mnou nadskočili. " Fury, co to má znamenat?" vyštěkl ten, co mluvil o tom dělu. " Ach, já vám to neřekl? Kromě toho, že tu budete zavření a budete se muset dát dohromady a stát se tak lepším týmem, jsem vám našel novou posilu." vysvětlil. " Draka?" vydechli naráz. Ozval se smích. " Tohle není drak. No tak, ukaž se jim." řekl ten hlas. To bylo asi na mě. Jenže copak jsem jim mohla věřit? A jakoby mi ten hlas četl myšlenky, ozval se zase. " Nemusíš se bát, neublíží ti." dodal. Jak jsem mu ale mohla věřit? " Ten muž mě chtěl střelit dělem. Jak jim mám asi věřit?" řekla jsem. Použila jsem k tomu komunikaci skrz myšlenky. Což znamená, že cokoliv řeknu, nejde z mých úst, ale promítne se jim to do hlavy.

Čímž jsem všechny vyděsila. Tedy, ještě víc než byli. " Doprčic co?!" vyjekl nejmladší z nich, který byl zároveň ten, který mě spatřil jako první. " Neboj, oni ani žádný nemají." řekl ten muž, jehož nebylo vidět. " Vy jste to slyšel taky?" zeptal se ten, který mluvil o nějakém štítu. " Ovšem. A teď do toho." přikázal mi. Zřejmě jsem neměla na výběr a tak jsem se přeměnila do mé pravé podoby. V tu chvíli všem spadla brada. " Takže tohle je Mythia." opět se ozval. Jen jsem tam rozpačitě stála a nevěděla jsem, co mám dělat. " A tohle jsou členové Avengers týmu. Všichni jsou to hrdinové, ochránci, nebo říkej si tomu jak chceš. A ty budeš jedna z nich. Po výcviku." vysvětlil. Budu jedna z nich? Proč? " Kdo o tom rozhodl?" zajímalo mě. " Já." řekl. " Kdo já? Vždyť vás ani nevidím." namítla jsem. Rozesmál se. " A ani mě zatím neuvidíš. Starku, koukejte jí vysvětlit v jaké jste situaci. A nezapomeňte že vás sleduji." řekl a pak se rozhostilo ticho. To po nějaké době přerušil nejmladší z nich. " Ehm, to bylo fakt cool jak si byla jako drak." vymáčkl ze sebe. " Díky." odvětila jsem nezůčastněně. To byla jedna z věcí, které jsem vážně nepotřebovala slyšet. Ten muž, který po mě chtěl střílet z děla se podrbal na zátylku. " To je dost trapné ticho. Takže bychom s tím měli něco udělat. Pojď za námi." vyzval mě. Měla jsem vůbec na výběr? A tak jsem šla za nimi. Čas od času se otočil, aby se ujistil, že tam vůbec jsem. Pak jsme vešli do jedné místnosti, která byla plná lidí. Bylo jich tam doslova hlava na hlavě. " Takže, zdá se, že Peter měl pravdu. Opravdu to byl drak. Který je ale ve skutečnosti tato dívka." řekl.

Všichni na něj užasle hleděli. Po té na mě. A pak zase na něj. " To je nějaký vtip?" ozval se další muž. Měl snědou pleť, krátké vlasy, byl vysoký a měřil si mě pohledem. " Ne. Chcete ukázku?" odvětila jsem. " Do toho." zavrčel. A málem bych to udělala, kdyby si přede mě nestoupl vysoký blonďák, který byl i v té chodbě. " Na to tu není dost prostoru. A buď k ní milý. Furymu můžeme věřit a když si jí vybral, určitě nebude nějak zlá nebo tak." uklidňoval ho. Ten muž pokrčil rameny. " Ale klid, můžu předvést něco jiného." řekla jsem. " Co tím myslíš?" nechápal. Místo odpovědi jsem se opět proměnila. Tentokrát v něco menšího, abych se tam vešla. Zvolila jsem vílu. Mé normálně krátké, tmavě hnědé vlasy teď byli dlouhé, blond a byli vlnité. Má postava se zmenšila a zjemnila a byla jsem hubenější. Oči jsem měla místo hnědých jasně zelené. Ale co bylo hlavní, narostly mi jemňě zelená křídla. Po mé přeměně nejednomu člověku v místnosti spadla brada. " Stačí tohle?" zeptala jsem se. Onen muž přikývl. " Takže se umíš přeměňovat i ve vílu?" ozval se ten nejmladší. " No, zkrátka se umím proměnit v jakoukoliv nadpřirozenou bytost." vysvětlila jsem. " Paráda." hvízdnul obdivně. " Dobře. Asi bychom se měli představit. Takže já jsem Black Widow, ale jinak mi můžeš říkat Natasha. Tohle je Iron man, známí též pod jménem Tony Stark. Captain America neboli Steve Rogers, Spider-man Peter Parker..." a možná by pokračovala dál, kdyby jí Iron man nepřerušil. " Je nás tu dost a na to fakt nemáme čas. Ať se jí každý představí později, teď musíme přijít na to, jak se odsud dostat." vyštěkl.

Natasha protočila očima. " Kdy už konečně pochopíš, že se odsud prostě nedostaneme? Ne dokud Fury uzná za vhodné." pronesla s klidem. Tony to ale pochopit nechtěl. Zavrtěl hlavou. " Já se prostě odsud nějak dostanu. Pokud vy nechcete, vaše věc." zavrčel. Pak se otočil. " Bannere! Koukej jí prohlédnout jestli je zdravá." přikázal. Pak se otočil. " Doufám, že se ke mě někdo přidá." zamumlal a odešel. A opravdu, pár přítomných za ním šlo. Natasha ho provrtávala pohledem. Pak se na mě otočila a usmála se. " Opravdu si ho nevšímej, tohle ho dost vzalo. Víš, jsme tu zavření, protože se máme sblížit, abychom podávali lepší výkony. Jenže takový Tony, on je rád svobodný. Takže to nese fakt těžko." vysvětlovala. Přikývla jsem. Také co jiného jsem mohla dělat. Pak ke mě přišel další muž. Byl středně vysoký s černými, místy prošedivělími vlasy a měl tmavé oči. " Říkej mi prosím Bruce. Teď tě tedy vyšetřím ano?" řekl. Zřejmě jsem se na něj dívala vyděšeně, protože se usmál. " Neboj, nic to nebude. A ani to nebude bolet, přísahám." dodal. Pomalu jsem tedy přikývla a následovala jsem ho. Natasha šla za námi. " U toho nám můžeš o sobě vyprávět." vysvětlila, když jsme se na ní oba tázavě zahleděli. " A co bych měla říct?" zajímalo mě. " Třeba odkud jsi. Kde se vzali tvé schopnosti." ozval se další hlas. Za Natashou šel vysoký blonďák. " Steve." připomněl mi. Pokrčila jsem rameny. " Jak chcete." řekla jsem. Ale počkala jsem s tím až do Bruceovi laboratoře.

Attention!
Prosím omluvte podivné skloňování jmen, vůbec mě nenapadá jak to jinak udělat 😅
Hope you like this FanFiction.
Klidně zanechte nějaký komentář 😊
Love you all ❤️