Valentýnské překvapení

Seděla v parku na lavičce. Její pes pobíhal kolem. I když bylo poledne, tak k jejímu tajnému místu doléhaly pouze tenké sluneční paprsky nedělního slunce. Byl únor, ale venku bylo hezky. Zrovna myslela na Valentýn, její neoblíbený svátek. Měla středně dlouhé černé vlasy a její oči, které se obvykle leskly tmavě hnědou barvou, zrovna nebyly vidět. Byly ukryté za víčky. Přemýšlela.

Najednou ji z přemýšlení vytrhla její fenka Aiko, která ji z nenadání skočila do klína. Podívala se na mobil a zjistila, že tady sedí už přes 3 hodiny a má 2 nepřijaté hovory: jeden od její matky a druhý od jejího bratra Daisukeho. Rychle se zvedla a byla připravena k odchodu. Nandala Aice vodítko a rychlým krokem šla směrem k domu.

Těsně u altánku se zastavila a hleděla na most. Byl tam. Její idol. Hleděl kamsi do dálky a jí si zatím nevšiml. Ale co se nestalo. Aiko začala hlasitě štěkat, protože k nim zrovna doběhl jeho pes. Vyvlíkl se z vodítka a se štěkotem vyjel na Aiko, která se vyplašila a utekla do parku. „Aiko!" zařvala Kira.

„Jé promiň. To je moje vina. Omlouvám se." řekl Toshiro.

„Ehm. To je dobrý."

„Pomůžu ti ji najít. Ať chceš nebo ne."

Kira na něj jenom překvapeně koukala, nezmohla se ani na slovo a jenom přikývla. Oba procházeli parkem, Kira mezitím zavolala mámě a všechno jí řekla. Ovšem vynechala to, že je tu s Toshirem a že k němu má city. Říkat to matce? Není magor.

„Nemusíš tady se mnou být. Vždyť je dnes Valentýn." Řekla náhle Kira.

„Já vím," řekl „ale já chci." usmál se na ni.

‚Ten jeho úsměv.' pomyslela si a raději sklopila hlavu, neboť právě začala rudnout. Dále procházeli parkem a hledali Aiko. Hledali ji už skoro hodinu, ale pořád ji nemohli najít. Na chvilku se posadili na lavičku u potoka, který parkem protékal. A najednou nastalo trapné ticho.

Pro Kiru to bylo velmi nepříjemné. Tak začala hovor: „Co vlastně děláš na Valentýna v parku. Chci říct, proč někde s někým nejsi?" dořekla svou otázku a v duchu klela, že raději nemlčela. Najednou jí ta otázka připadala moc intimní. Nervózně čekala na odpověď.

Po chvilce ticha řekl: „Mám rád jednu dívku, ale nejsem si jistý jestli ona má ráda mě."

„Tak bys jí to měl zkusit říct, pak se to dozvíš." řekla Kira energicky, ale s posmutnělým výrazem ve tváři.

„Víš, já čekám na ten správný okamžik. Neumím dobře vyjádřit své city, raději jsem uzavřený v sobě. Čekal jsem na správnou chvíli, kdybychom seděli někde sami a já mohl říct: Mám tě rád Kiro."

Kira si myslela, že má halucinace otočila svou hlavu směrem k Toshirovi, jestli slyšela správně a najednou ucítila jeho rty na těch jejích. Kdo by se nedivil, že po tomto okamžiku měla Valentýn radši.