Deníček Lolly Brownové

Konec roku. Katasrofa?

31.12. 2019, aneb poslední den roku. Tenhle rok byl strašný. Prosím ať je ten příští lepší! Říkám si pro sebe v posteli při scrollování Instagramem. V tu ránu Lujza začne běhat ve svém starém rozvrzaném kolečku. Fajn, je čas vstávat.

Při mazání marmelády na chleba přemýšlím nad dnešním večerem. Každý rok jsme hráli společně hry a jedli jednohubky. Ale dneska odpoledne odjedou rodiče společně na služební cestu mimo Prahu. Snad to nedopadne tak že se bude koukat sama na romantické filmy jako na Valentýna.

Blíží se večer a já jsem dnešek promarnila uklízením pokoje, protože si moje máma usmyslela, že pokud bude na Nový rok uklizeno, budeme mít příští rok v životě klid. Moje máma každou pověru na kterou si vzpomenete zná a věří na ni. Připravuju na večer jednohubky a přitom se loučím s mámou a tátou.

Je asi jedenáct a místo toho abychom hráli deskovky, jsme každý ve svém pokoji a čekáme na půlnoc. A za to všechno může jen brácha! Vrátíme se tedy na začátek.

Je osm hodin a ja vybírám v pokoji deskovky které si zahrajeme. "UNO, Prší, Labyrint, Monopoly, Aktivity" čtu ze seznamu který jsem udělala se sourozenci pár dnů napřed. Sejdu dolů do obýváku a dám na konferenční stolek talíř s jednohubkama. Mezitím co si jednu strkám do pusy, přijde ségra a sedne si na gauč. Hned za ní jde brácha který má podezřle moc dobrou náladu. Prosím ať dnešní večer nezkazí! Najednou se mě zeptá co si chci zahrát jako první. "Třeba Aktivity" odpovím a sleduju Petra jak připravuje hru.

"Fajn, jsem na řadě" řekl Petr. Najednou vyskočí z gauče a začne něco nesrozumitelného předvádět pantomimou. "Je to medvěd, nebo kobylka? Už to mám, morče! Ne, morče ne. Ono to.... lítá?" Najednou se Petr vší silou odrazil od země, vyskočil a dopadl na ruku a začal hrozně křičet. "Au to bolí, to strašně bolí!" Lucka se vymrštila z gauče a klekla si k němu. Po její analýze zjistila že to má nejspíš zlomené a tak (jelikož ještě neuměla řídit) zavolala sanitku.

V nemocnici mu udělali rentgen a dali mu to do sádry. Po cestě domů taxíkem už byl vysmátý. Jakmile se mamka dozvěděla že se Petrovi něco stalo už byla na cestě zase domů.

23:10 mamka přijela domů a řekla nám že se žádné hry nebudou konat z důvodu bezpečnosti. Jelikož se musela vrátit, vzala s sebou i Petra a odjela. Lucka si zalezla do pokoje volat si s Lukášem (jejím přítelem) a já zase do svého projíždět Netflix.

23:55 koukám na svůj oblíbený film To all the boys a u toho koukám na hodiny. Za pět minut 12. Posledních pět minut tohohle hrozného roku.

00:00 "Šťastný nový rok!" říkám si pro sebe zatímco poslouchám z vedlejšího pokoje jak Lucy křičí s kamarádkama na FaceTime a jak všude bouchají rachejtle.
Přemýšlím. Přemýšlím o tom jaký asi bude nový rok. Veselý? Smutný? Třeba to bude nejlepší rok mého života. Nebo třeba nejhorší. Z přemýšlení mě vytrhne zvuk v předsíni. Vyjdu z pokoje a vidím  Lucku jak se vytrácí ven. Jde do centra.

00:30 přemýšlím že bych šla taky ven. Zatímco končí film beru si bundu a klíče. Zavírám za sebou dveře a odcházím neznámo kam.

Nakonec jsem došla na obrovskou louku kde všude praskaly rachejtle. Pozoruji rachejtle, ale najednou do mě někdo vrazí. Otočím se a vidím kluka. Začal se mi omlouvat. Byl vysoký , tmavovlasý a  celkem svalnatý. Zadívala jsem se mu do jeho tmavě hnědých očí. V tom mě ale vytrhla z čumění nějaká rachejtle která mi proletěla kolem obličeje. Řekla jsem si že bude lepší když půjdu někam jinam. Do klidu. "To je v pohodě" letmo jsem  řekla klukovi a odešla.

Domů jsem se vrátila až k ránu a tak jsem rovnou zalehla do postele.