Deníček Lolly Brownové

První školní den v roce 2020

CRRRRRR! Vzbudil mě můj velký starý budík na nočním stolku. 6:30, tohle vstávání mi fakt chybělo. Promnu si oči a vylézám z postele. Mám namířeno do koupelny když v tom mě něco nakopne ze zadu. "Brý ráno ségra" zazubí se na mě Petr. Zakoulím očima a pokračuju v cestě do koupelny. Pokaždý ale jako vážně POKAŽDÝ se sama sebe leknu v zrcadle.

Mažu si na chleba máslo a při tom přemýšlím nad tím klukem co do mě vrazil. Po chvíli si všimnu že jsem si na chleba namazala snad půlku kostky másla. Petr se na mě prosebně podívá a tak mu jenom přisunu talíř a jdu do šatny. Jak mu může něco tak nechutného chutnat? Naposledy se podívám na Petra jak se při pojídání mé snídaně culí a odcházím do školy.

Od té doby co jsme se neshodli s Andreou nemám žádnou kamarádku. Na chodbě si s ní vyměním nenávistný pohled a jdu do učebny.

Uprostřed hodiny přírodopisu vejde do třídy holka s kudrnatými vlasy a tmavší pletí. Učitelka přestane mluvit a usměje se na ni. "Děti, tohle je vaše nová spolužačka Rebecca" usmála se na nás věčně zamračená učitelka. "Ahoj jsem Rebecca a jsem mulanka. To znamená že můj táta je ze Zambie a máma je češka." Učitelka jí začala něco říkat a potom si to Rebecca zamířila k mé lavici. "Ahoj, můžu si přisednout?" zazubila se na mě Rebecca. Já beze slova přikývla a po zbytek hodiny jsme se už nebavili.

Jdu po chodbě na matiku a najednou cítím jak mi někdo sáhnul na rameno. Byla to Rebecca. "Ahoj, já jsem Rebecca, seděli jsme spolu na příroďáku, vzpomínáš?" zeptala se mě a já jsem jenom přikývla. "Já jsem Lolla, Lolla Brownová." představila jsem se jí a usmála jsem se na ni.

Zbytek dne jsme se bavili a na každé hodině jsme seděli spolu.

Když jsem přišla domů, nakrmila jsem Lujzu a sedla si na postel. Pozorovala jsem Lujzu a přitom jsem přemýšlela. Nad Rebeccou a nad tím klukem. Celé dny mi to vrtalo hlavou. Uvidím ho ještě někdy? Šla jsem se nakonec projít zase na tu louku abych si trošku pročistila hlavu. Najednou se ke mě blíží nějaká osoba. Má vedle nohy pejska. Pozoruji ji jak se ke mě blíží a snažím se rozeznat tvář. "Ahoj!" řekl hlubokým hlasem. "Ummm, ahoj? My se známe?" zeptala jsem se. "Už jo" řekl a přibližoval se ke mě čím dál rychleji. Začala jsem se bát a pomalu odcházet. On zrychlil a já taky. Když už jsem běžela a on rychle za mnou, vypustil najednou psa a ten se ke mě rozeběhnul strašně rychle. Povalil mě na zem a já se strašně bouchla do hlavy. Jediné co jsem slyšela byli kroky, divný zápach z hadříku na mém nose a dohadující se mužské hlasy za mnou.