Disaster

Déšť

Pohled třetí osoby:

Jen chvíli po tom, co se Karolína tak nějak zabydlela a seznámila s prostředím domu, se spustila ohromná bouře. Silnější déšť a hlasitější hromy a blesky Kája snad ještě nikdy nezažila. Jestli tenhle dům někdy působil jako z hororu, pak to bylo právě teď. Kája ale bouřky milovala a tak se prosadila do výklenku u okna, opřela se zády o zeď a dívala se z okna na kapky, které velmi rychle dopadaly na předtím suchou zem. Když se otevřely dveře do jejího pokoje netočila se a dál pozorovala déšť.

,, Taky máš ráda déšť?"

Ozval se Sebastian a pomalu přišel blíž k místu, kde seděla.

,, Je na něm něco magického, něco uvolňujícího. Miluju jen tak sedět a sledovat bouřku."

,, Kdyby si cokoliv potřebovala, najdeš nás dole buď v obýváku nebo kuchyni."

,, Dobře."

Za celou dobu se na něj ani jednou nepodívala až když ho slyšela otevírat dveře tak se na něj otočila a zastavila ho.

,,Sebastiane..."

,, Ano?"

,, Děkuju."

Věnovala mu malý úsměv, který jí rád opětoval.

,, Není za co Kar."

Jen co odešel, v hlavě se jí začalo přehrávat jeho oslovení. Kar... takhle jí vždycky říkal jen její bráška... Otočila hlavu zpět k oknu a po dlouhé době si dovolila projevit emoce, ukázat slabost a rozbrečela se.

Mezitím se dole kluci domluvili, že pár dní zůstanou uvnitř a počkají až se Gejmr alespoň v rámci možností zotaví. Probírali strategii příštích dní ale dva z nich,byly myšlenkami někde jinde. Asice u Karolíny. Jak Sebastian, tak Gejmr na ní mysleli, fascinovala je. To jak byla silná, věcná ale přitom ochotná a nedalo se popřít, že byla hezká. Obdivovali jí a chtěli jí rozhodně poznat blíž. Sebastian věděl, že se něco stalo, něco důležitého a chtěl vědět co. No a Gejmr, ten pro změnu přemýšlel, jak to vezme až se dozví, proč se mu to zranění stalo, co udělal. Za co je zodpovědný...

Co se asi stalo předtím než kluky potkala? Jak se budou vyvíjet vztahy ve skupině?