Nebezpečná cesta [Severská smečka] {1}

2. Kapitola

Jade se probudila s nadějí. Sice se moc nevyspala, ale i tak měla opravdu plno energie. Postavila se a protáhla se. Aspen ještě spala. Jade už tlapa nebolela. Nechtěla už dále žít pod vedením Aspen. Já mám šanci na víc. Rozhodla se počkat, než se Aspen vzbudí. I když to Jade nečekala, Aspen najednou sebou škubla a zvedla hlavu. Jade si stoupla, zatím byla uvolněná. Aspen si najednou všimla, že Jade chce něco říct, ale i tak spustila: „Dnes chci aby jsi mi přinesla nějaký ten sendvič, už dlouho jsem ho neměla." Jade se ale ani nepohla a už se začala mírně čepýřit. „Alfo,vyzívám tě na souboj o vyšší postavení!" Zavyla flekatá Jade. Aspen se bez odpovědi postavila do bojovného postoje. „Máš to mít..."
Aspen udělala první krok. Skočila na Jade a chtěla se jí zakousnout do ucha. Jade uhla a tím pádem Aspen spadla na tvrdý povrch. Nechtěla znít nějak škodolibě, ale bavilo jí to. Hnědobílá fena vystřelila a povalila Aspen na zem. Následně si ji přidržela má zemi. Aspen sebou vrtěla a vrčela. Už bych to měla brát vážně, i když s takovým psem jako je Aspen nic vážně vzít nejde. Jade se podívala Aspen přímo do očí a zavrčela. „Vzdej se, zrzko." Aspen okamžitě sklopila uši a zavyla: „Vzdávám se!" Jade ji pustila. Aspen se postavila a se ustrašeným pohledem oddychovala. Možná jsem to přehnala. Jade litovala toho, co Aspen řekla do očí. Ale tak to přece funguje ne? Udělala jsem, to co jsem měla. Jade se rozhodla se zachovat vůči Aspen mile. „Díky za souboj, Aspen. Byl velmi skvělý!" Štěkla vesele. Aspen se na ni podívala se prázdným pohledem. Jade chvíli počkala, aby její tehdejší nadřízená zpracovala to, co se právě stalo. Aspen hleděla do země, z jejího pohledu nešlo nic vyčíst. Asi bych už měla dát rozkaz. Jade nikdy nedávala nikomu rozkazy, takže musela popřemýšlet nad tím, co z tlamy vypustí. Najednou ji zakručelo v břiše. Nikdy by mě nenapadlo, že mi odpoví prázdný žaludek. Trochu se zachechtala, čímž upoutala pozornost malé feny. Jade usoudila, že je pravá chvíle začít mluvit. „Aspen, jako tvá alfa tě posílám na lov. Potěšila by jsi mě, kdyby to byla opravdová kořist, ale nevím jestli si stále pamatuješ lovecké techniky. Vrať se prosím až bude slunce nejvýše." Malá fena jen kývla a již se vydala má cestu. Jade začala mít trochu obavy, jestli neudělala něco špatně. Otřepala se, jakoby by její špatné pocity byly nějaký písek. To bude tím, že jsem nikdy předtím alfou nebyla. Začala vzpomínat na počátky soužití s Aspen. Pamatuji si, že se mnou dokonce občas šla lovit. Aspen se poté, co si získala důvěru od Jade, začala povyšovat a začala jí velit. Byla jsem opravdu hloupá, sice bych možná nevedla o něco líp, ale alespoň bych se nemusela podřizovat psovi, který je menší a slabší než ona. Teď již jí zbývala poslední otázka. Co tu celé ráno budu dělat?! Jade zavětřila. Necítila něco, co by ji znepokojovalo. Mohla bych se jít projít, ale vždy tady v našem teritoriu byl alespoň jeden pes. Jade byla plná energie a měla obrovskou chuť se rozběhnout. Kdyby tu byl ještě jeden pes. Najednou ji něco napadlo. Co kdybych nabídla Lusterovi, aby se k nám přidal? Za zkoušku to stojí, nebo ne? Jade usoudila, že je tu stejně velmi cítit Aspenin pach, takže se rozhodla vydat na cestu. Přeskočila plot a začenichala, aby našla svou včerejší stopu. Když už ji ucítila, poklusem se vydala po ní. Kolem ní zpívali na větvích stromů ptáci. Vzduch začal být teplý a sladký, což znamenalo, že za chvíli budou všechny stromy zase zelené a bude mnoho kořisti. Bohužel jí vzduch trochu kazil dráždivý pach hlučných klecí. Jade si na něj již zvykla a minimálně ho vnímala. Divoký pes by se tu i možná udusil tím smradem . Jade se již nacházela na místě, kde se setkala se svým přítelem naposledy. Jeho pach směřoval k zahradám dlouhých pacek. Jade nechápala, proč jedna smečka dlouhých pacek má více doupat. A tak obrovských. Vždyť se bohatě vejdou do jednoho. Už ji zbývalo pouze překročit jednu silnici. Jade se rozhlédla, zda se nikde nepohybuje hlučná klec. Neslyšela ani jejich typický rachot, který by vystrašil snad i kořist v nekonečných lesích. Napřímila se a rozeběhla se. Tlapy ji bolely z nepříjemného materiálu této stezky. Když už byla na konci, vyběhla na trávu. Okamžitě si zkontrovala tlapy, zda jí nekrvácí. Všechno v pořádku. Najednou uslyšela vytí dlouhé packy. Konkrétně mladé dlouhé packy. Otočila se doprava a uviděla ji několik psích skoků od sebe. Jade se naježila a vydala se sebe velmi hluboké zavrčení. Dlouhá packy udělala krok dozadu. Jade se uklidnila, čímž udělala velkou chybu. Mladá dlouhá packy se za ni rozběhla. Jade stáhla ocas a snažila se vycouvat, ale její nepřítel se stále přibližoval. Začala se křčit a odhalila své tesáky. Dlouhá packa dělala, jakoby si toho vůbec nevšimla. Jade tedy zaútočila. Kousla dlouhou packu do jejího kožichu na hrudi. Dlouhá packa začala křičet, až do Jade trhalo uši. Okamžitě ji pustila o uskočila dozadu. Nechtěla mladé dlouhé pacce ublížit. V tom se za mladou dlouhou packou objevila další dlouhá packa s klackem v ruce. Jade vytřeštila oči obavami. Okamžitě se začala rozhlížet kolem sebe, kudy by mohla utéct. Spatřila díru ve plotě jedné zahrady. Vystřelila jako nikdy a prolezla plot. I když už k se k ní dlouhé packy nedostaly rozhodla se běžet dál. Až se přišla v bezpečí, zastavila se a rozhlédla se kolem sebe. Zahrada byla neupravená, tráva zde byla skoro stejně vysoká jako ona. Zavětřila a uvědomila si, že je zde velmi silný pach Lustera a ještě nějakého psa. „Jade?" Ozvalo se někde před ní. Jade se směrem tohoto zvuku vydala. Před sebou uviděla menší mýtinu, kde stal Luster a naproti němu stál obrovský pes s drsnou šedou srstí. „Jade, vím že tu jsi." Zaštěkal Luster úplně jiným směrem, než kde se nacházela. Zvláštní, že nepozná, ani kde se nacházím. „Ano, jsem." Jade vyšla z porostu. Obrovský pes na jí okamžitě díval do očí. „Jade znám. Je to pouliční fena. Tvému táborů se nic nestane." Ujistil Luster mohutného psa. Tvému táborů? Vždyť je cítit dlouhými packami! Jade se otočila k svému příteli. „Mohl by jsi mi říct, odkud tohoto vodítkového psa znáš?" Zeptala se znuděně. Obrovský pes na ni hodil chladný pohled. „Já jsem hlídací pes. Dlouhé packy se mnou nežijí. Občas se tu sice objeví, ale bývám tu sám. Můj úkol je to tu hlídat."
Jade kývla i když si stále myslela své. „Daggera jsem poznal, když jsem tudy jednou procházel. I když se to nezdá, tento pes je schopný lovu i boje. Občas jsme tu spolu lovili." Dodal Luster a pohledem jí dal najevo, aby se uklidnila. „Lustere, potřebuji s tebou něco probrat, ale chci aby to bylo pouze mezi námi." Řekla velmi vážně. Šedý pes kývl a odešel pryč. Jade takovou úctu od něj nečekala. „No, co mi to chceš říct?" Zeptal se jí černý pes. „Lustere, stala jsem se alfou. Vždy jsem chtěla mít velkou smečku. Mám pro tebe nabídku." Odmlčela si. Luster ji stále poslouchal a vypadal nedočkavě. „Už to vypusti, nemáme na to celý den!" Popohnal ji. Jade rychle kývla a pokračovala. „Nabízím ti místo v mé smečce." Řekla klidně. Luster se podíval do země a neodpověděl. Lustere, prosím! Černý pes se jí konečně podíval do oči, ale nedalo se z nich nic vyčíst. „Jade, opravdu si cením tvé nabídky, ale nemohu ji přijmout." „Proč?!" Vyštěkla na něj.
„Jsem samotářem. Kdybych se přidal do smečky, zradil bych sám sebe. Myslím, že bych ani ve smečce nebyl spokojený. Nevidím žádné kouzlo ve spolupráci." Odpověděl jí. Jade to zklamalo. Mohla jsem to čekat, ale myslela jsem si, že třeba změní názor. „Doufám, že se tě to nějak nedotklo." Dodal. Jade oklepalaa zahrabala tlapou do země. „Ne, je to v pořádku." Ujistila ho. „Já už budu muset jít zase dál. Opravdu díky za tvou nabídku. Zdar." Zaštěkal Luster a rozběhl se zpět k Daggerovi. „Doufám, že se brzy uvidíme." Vyštěkla nazpět. Jade usoudila, že zde již nemá dále zůstávat. Protáhla se dírou v plotě zpět na upravený trávník.
Měla bych se vrátit domů.

Po měsíci je tu další kapitola :D
V mediích souboj dvou fen.
1363 slov.