Nebezpečná cesta [Severská smečka] {1}

3. Kapitola

Jade pomalu procházela mezi zahradami. Rozhodla se, že si ještě půjde něco ulovit, jelikož moc nevěřila, že jí její kamarádka něco přinese. Za zahradami se nacházelo pole, které se v tuto dobu mírně zelenalo. Na konci zahrad se fena zastavila, zvedla hlavu a zavětřila. Jemný vítr ji příjemné masíroval tlamu. Ve vzduchu zaznamenala pár hodin starý pach dlouhých pacek. Tady ve městě nebylo místa, kde by tento pach nebyl. Najednou se jí začaly sbíhat sliny. Vítr k ni přinesl čerstvý pach hraboše. Jade si olízla pysky a začala se soustředit. Mírně se přikrčila a dlouhými, ale tichými kroky se vydala po poli. Malé zelené stonky ji lehtaly nohy, ale tím se nemohla nechat rozrušit. Očima koulela sem a tam, aby ji neunikl žádný pohyb. Nebyla nějaká velká lovkyně, věděla, že se psům, kteří žijí v lese, rozhodně nevyrovná. V tom jí zamrazilo vzrušením v kožichu. Spatřila malé hnědé tělíčko, které mezi stonky hledalo něco k jídlu. Hraboš jí nemohl ucítit, jelikož stála proti větru. Ještě jeden krok a začala se připravovat ke skoku. Svaly se jí napnuly a už byla připravena. Odrazila se oskočila na hraboše. Hraboš strachem vyjekl, ale Jade s ním hodila o zem. Hraboš zůstal nehybně ležet na zemi se očima dokořán otevřenýma strachem. Jade vzala do tlamy na zem a hned ho pustila. Nervózně zastřihala ušima a naježila se. Někdo mě sleduje. Fena nervózně znovu zavětřila. Jediné co cítila, byli typické pachy dlouhých pacek, ptáků, rostlin a velmi starý pach lišky. Začala se ohlížet kolem sebe. Zaměřila se na konec pole, kde začínal les. Tam jsem chtěla vždy žít. První neviděla nic zvláštního, tak se podívala zase jinam. Otočila se zpět a jako kdyby se jí zastavilo srdce. Z lesa na ni hleděly dvě kaštanové oči. Jade odhalila tesáky. Jestli na mě zaútočíš, nemám problém ti zasadit pořádné zranění! Ale po pár okamžicích oči zmizely. Feně se ale vůbec neulevilo. Nemůžu se tam podívat, mohla by to být sebevražda. Mohl to být klidně i vlk. Jade tam ještě chvíli stála s upřeným pohledem na místo, kde už nic nebylo. Popadla hraboše do tlamy, zkontrovala ještě jednou pole a svižným klusem se vydala pryč. Stále byla naježená. To se mi nemohlo přece zdát ne?! Kdo ví, jak dlouho mě ty oči pozorovaly. Jade každou chvíli kontrovala, zda jí někdo nesleduje. Slunce už pomalu začínalo zapadat. Fena nasávala stále pachy. Mezi nimi rozeznala jeden, který ji zaujal. Kočka. Tyto zvířata byli možná menší než psy, ale i tak se v nich skrývala stále šelma. Jade je občas ráda honila, ale to jen když se nenacházela u doupěte dlouhých pacek. Už byla unavená a rozhodla se zpomalit. Srst už nebyla naježená a udělala jí dobře myšlenka, že má po boku alespoň jednoho psa.

Už se nacházela u silnice. Tentokrát tu bylo hlučných klecí mnohem víc než když tu šla naposledy. Hlučné klece ji čechraly srst. Jejich výfuk byl cítit skoro všude. Jade nemohla tuhle stezku obejít, jelikož bývají nekonečné. Teď musela probudit všechny smysly a zhodnotit situaci. Jade se odrazila a bleskovou rychlosti se rozběhla této stezce. Najednou ji za zadkem proběhla hlučná klec a větrem Jade mírně odhodila. Fena vykníkla strachy a zapletly se jí nohy. Okamžitě se vyškrábala na povrch a rozběhla se dál. Malém jsem sebou sekla! Když už byla pryč ze silnice, snažila se uklidnit. Teď už jen za Aspen. Musela přiznat, že se už těšila na společnost dalšího psa. Chtěla se s Aspen podělit o všechny zážitky. Pomalým krokem a s hrabošem v tlamě se rozhodla se vydat dál. Vydala se méně rušnými ulicemi, aby potkala co nejméně dlouhých pacek. Po minulém incidentu už nechtěla potkat ani jedinou. Zvedl se studenější vítr, fenu zamrazilo. Podle smradu usoudila, že se nachází u velkých nádob od dlouhých pacek. Někdy tyto nádoby skrývali opravdu poklady, ale pro Aspen byla vždy lepší čerstvá kořist. Najednou uslyšela typicky vrzavý zvuk dveří dlouhých pacek. Fena strachy uskočila a rozběhla se, aby se dlouhé pacce vyhnula. Přes hraboše se jí nedýchalo zrovna nejlíp, ale nic lepšího udělat nemohla. Byla už i docela unavená. Těšila se na to, až si odpočine s plným břichem. Když už se nacházela blíže k jejich útočišti, začala ji znepokojovat skutečnost, že tu necítí nový Aspenin pach. Ten který cítila, jí přišel moc slabý. Fena se přiblížila k plotu a přeskočila ho. Při dopadu ji rozbolely všechny svaly únavou. Jsem asi víc unavená, než si myslím. Fena se rozhlédla. Aspen nebyla nikde v dohledu. Jade se rozbušilo srdce a nervózně se otřepala. „Aspen? Jsi tu?" Její štěkot v závěru prehlušily hlučné. Jade počkala pár, podle ní, dlouhých okamžiků. Neozvalo se vůbec nic. Možná se někde jen zdržela, vždyť jsem to i já občas udělala. Fena se už chtěla rozběhnout za jejím starým pachem, ale únava ji to nedovolila. Teď už nemůžu jít hledat. Musím ji jít hledat za svítání. Fena si lehla na starou deku a sežrala svého hraboše. Byl už studený, takže se nejednalo o tak skvělý požitek . Povzdechla si do studené začínající noci a schoulila se do klubíčka.

Tato noc pro Jade byla velmi neklidná. Neustále vnímala to, že není Aspen tam, kde má být. Rušily jí i typické zvuky města, které kdysi ignorovala.

Ráno se fena probudila, ale trvalo jí déle, než se postavila na nohy. Přišlo jí, že to tu pomalu začíná nenávidět. Protáhla se a dlouze zívla. Vzduch byl trochu teplejší než včera. Konečně se začíná oteplovat. Teď fena měla před sebou velký úkol. Zavetřila do vzduchu. Cítila pach hlučných klecí, které ji teď vadily mnohem více než kdysi. Udělalo jí radost, když ucitíla starý Aspenin pach. Ale Jade cítila, něco nepopsatelného. Přišlo jí, že se už fena nikdy nevrátí. Nechtěla tomu věřit. Teď v hloubi duše cítila, že by nemohla být moc dlouho samotář. Přišla si osamělá. Přeskočila plot a vydala se po pachu její kamarádky. Aspen se vydala k opuštěným místům města. Jade věděla, že zde to bude celkem dlouhá cesta. Proč šla zrovna tam? Zvěř se dá chytit i mnohem lepších lokalitách. Problém byl ten, že se tam často zdržovali celkem krutí psi. Luster jí ale řekl, že psi prý byli vyhnáni dlouhými packami, během sněhového větru. To se stalo před několika poutěmi měsíční psice. Jade se před vchodem do míst rozhledla kolem sebe. Před dní se nacházel neudržovaný drátěný plot. Plot byl propleten rostlinami a někde byl již plný děr. Za ním se nacházeli kopce kamenných materiálu, které již byli plné keřů. Jade se otřepala a vydala se za stopou. Našla si jednu díru, na které se leskly Aspeniny zrzavé chlupy. Fena už chtěla prolézt, ale ztuhla. Naježila a začala nervózně škubat ušima za neexistujícím zvukem. Cizí pes. Podle pachů poznala, že se jednalo o samce. Fena se naposledy ujistila, že je pach starý a protáhla se dírou. Břicho měla odřené od ostrých úlomků kamene, všude možně nasypaných. Fena uviděla před sebou kopec, tak se rozhodla na něj vylézt, aby měla větší rozhled. Pach se tu různě motal, a ještě k tomu cítila, že brzo bude pršet. Jade vyskákalo na vrchol. Když už vyšplhala, viděla keře, ostatní kopce kamení a zem udusanou tlapami psů. Nebo spíše dvojice. Zničehonic jako kdyby fenu zasáhl blesk. Div neomdlela. Znova se podívala na určitou mýtinu.
Je to krev.

Právě je 23:10 a jsem na pobytu se třídou :D
Kapitola není úplně nic extra, doufám, že další budou lepší.
V mediich zatím nic, kamarádka si vypla hotspot a tady není skoro žádný signál :D
1236 slov.