Síla lásky (Short story)

1.

                    Všichni sledovali jak se Temný pán rozpadá na prach. Někteří nemohli uvěřit že se to děje, jiní byli naplnění nadějí a štěstím. Smrtijedové se začali stahovat. Všechny oči teď pozorovali Chlapce který přežil. Chlapec ze začal rozhlížet kolem sebe a hledal jedinou osobu kterou teď chtěl vidět. Chvíli to trvalo ale nakonec se jeho oči střetli s těmi jeho. Vpíjel se do černých onyxů naplněných pýchou, radostí, úlevou a láskou. 

                    Už se k němu chtěl rozběhnout a obejmout ho ale něco se začalo dít.  Zamrzl na místě a podíval se na své ruce které mírně zářili a začali se rozpadat na zlatý prach. Chvíli se na ně díval než znovu vzhlédl k černým očím. Oba se na sebe dívali vyděšeně. Chlapec ne nemohl pohnou. Jen pozoroval jak se k němu černé oči pokoušejí dostat. Běžel k němu ale on věděl že to jeho milovaný nestihne. Z oka mu stekla slza když se na muže usmál a nato se celý rozpadl na zlatý prach.

                    Mistr lektvarů se zhroutil na místo kde ještě před malou chvílí stál Harry Potter. Silně zařval až se několik lidí leklo. Většina se na profesora dívalo nechápavě a vyděšeně. Jen Hermiona a Ron se na tu scénu dívali se smutkem a slzami v očích. Oni a Brumbál věděli co je, nebo spíše bylo, mezi jejich nejlepším kamarádem a profesorem. Rozešli se ke zlomenému muži, pomohli mu vstát a zavedli dovnitř hradu.

                    Všichni se na ně nechápavě dívali ale ustupovali jim z cesty. Došli do Velké síně kde si sedli a mlčeli. Nikdo neměl odvahu s nimi promluvit a to ani Sirius Black. Sice nikdo nechápal co se tady děje ale tušili že by ty tři měli nechat chvíli v klidu. Jen je zpovzdálí pozorovali a přemýšleli co se mezi nimi děje. Stejně tak přemýšleli co se stalo s chlapcem který je všechny zachránil. Nikdo však nic nevěděl. Možná jen starý muž jež pozoroval prázdnou ředitelnu z rámu svého obrazu a tiše doufal že všechno dobře dopadne.

------------------------------------------------------------------------------------------

                    Severus Snape jen seděl. V hlavě mu běžela jen dvě slova. Je pryč. Je pryč. Je pryč. Je pryč. Zmítal s ním žal. Ztratil ho. Ztratil Harryho. Rozpadl se na zlatý prach přímo před jeho očima. Před očima měl stále jeho tvář. Tekoucí slzu a zářivý úsměv. Věděl že teď někde sedí a vedle něho je slečna Grangerová a pan Weasley. Prostě tam jen mlčky seděli a Severus jim za to byl vděčný. Také byl rád že ani ostatní se s ním nepokoušeli mluvit a drželi si od nich odstup. Myslel si že až skončí válka tak budou moct s Harrym konečně normálně žít, spolu.

                    Jak moc se mýlil. Neměl už pro co žít. Zabí se nemohl. Harry by mu to neodpustil. Tedy odpustil ale zlobil by se na něj. Musel jít dál, ale jak? Nevěděl, co by měl dělat dál. Má dál učit? Nebo si najít nějaké klidné místo a počkat až si ho smrt k sobě sama zavolá? Možná...možná by mohl zjistit proč se to Harrymu stalo. Ale kde měl začít? Brumbál! Rychle zvedl hlavu. Koutkem oka postřehl jak se na něj podívali oba Nebelvíři.  "Brumbál." Řekl jen a oba Nebelvíři to pochopili.

                    Celá síň se teď dívala jak tři osoby mizí ve dveřích a nikdo stále nic nechápal. Je ředitelka Nebelvírské koleje se je rozhodla následovat. Severus věděl že jde s nimi ale bylo mu to jedno. Nezastavovali se. Šli co nejkratší cestou do ředitelny. Minervě za chvíli došlo že chtějí mluvit s Brumbálem a proto zrychlila krok a zařadila se mezi své dva bývalé studenty. Když vstoupili do ředitelny tak to vypadalo že na ně Brumbál čekal.

                    Brumbál se usmíval ale byl to smutný úsměv. "Takže se to přeci jen stalo." Povzdechl si a prohrábl si svoje vousy. Tři nebelvíři stáli a nevěděli co říct. "Co o tom víte?" Zeptal se mírně rozhněvaný Severus. "Nejdřív se vás se chci zeptat jestli se opravdu Harry rozpadl ve zlatý prach a potom vám možná odpovím." Severusovi došlo že Brumbál to vlastně neviděl a tak mohl jen předpokládat co se asi stalo. "Ano, rozpadl. Proč?" Severus byl najednou slabí. Toho si všimla Hermiona a podstrčila mu židli na kterou se Severus těžce posadil.

                     Brumbál si povzdechl. "Magie si vás dva chce otestovat." Všichni se na Brumbála nechápavě podívali. "Minervo." Oslovil svoji přítelkyni. "Aby jsi pochopila o čem tu budu hovořit měla by jsi něco vědět a nebo odejít. Rozhodnutí však nezáleží na mě ale na člověku kterého se to týká. Severusi?" Severus se chvíli rozmýšlel ale potom přikývl ale než stačil Brumbál něco říct tak se slova ujal on. " Já a Harry.." Minerva zalapala po dechu. Její kolega přeci nikdy nevyslovoval chlapcovo jméno. Severus se na chvíli odmlčel aby nabral sílu na následující prohlášení. "Milovali jsme se. Už od pátého ročníku. Nikdo kdo není v téhle místnost o tom nevěděl. Bylo by to příliš nebezpečné. Mohlo by se to dostat k Temnému pánovi. Doufám že to chápeš." Podíval se na svoji kolegyni.

                    Minerva jen stála a vstřebávala to co se právě dozvěděla. Měla si přece všimnout nějakých náznaků. Harry se vracel ze školních trestů s jejím kolegou jako ve snách. Podívala se do očí Severusovi a usmála se na něj. " Byl s tebou šťastný. To rozhodně nejde popřít." Nikdo takovou reakci nečekal ale byli za ni rádi. "Zdá se že můžeme pokračovat." Prohlásil Brumbál a všichni čekali co se dozví.

                    Napjatě jsme čekali co nám Brumbál poví. "Harry žije." Zarazil jsem se a zopakoval si ty dvě slova. Harry žije. "Jak je to možné? Viděli jsme ho se rozpadat." Ozvala se Minerva. "Je to stará legenda." Brumbál se na chvíli odmlčel. "Říká se, že magie se občas rozhodne otestovat kouzelníky kteří se milují. Podle legendy by se měl jeden z nich rozpadnout na zlatý prach, prostě ho nechá zmizet před očima jeho milované osoby." Magie si chce otestovat naši lásku? Je to možné?

                    Kde je ale Harry? "Kde tedy Harry je?" S nadějí jsem se díval na Brumbála. "To nevím." Zmateně jsem se na něj díval. "Jen vím že ho budeš muset najít. Bohužel pro nás, nikdo své protějšky nikdy nenašel." Sklopil jsem pohled. Nikdo své protějšky nikdy nenašel. Ozývalo se mi v hlavě. Já ho ale musím nají, ať to stojí cokoli. "Víte ještě něco co by mi pomohlo?" Podíval jsem se znovu na Brumbála. Pořádně si mě prohlédl. " Legenda také říká že ho nemusíš poznat i kdyby stál přímo před tebou a on sám se prozradit nemůže. Také by po určité době mohl přestat vypadat jako člověk." To bylo značně znepokojující. 

                    Odhodlaně jsem se podíval Brumbálovi do očí. "Já ho najdu. Musím." Pomněnkové oči zajiskřili. "V tom případě.....Hodně štěstí s hledáním Severusi." Podíval jsem se na ostatní a stačil mi jednen pohled abych zjistil že budou stát při mě. Tohle ještě není konec. Tohle je teprve začátek. Najdu si tě Harry. Poslal jsem mu myšlenku i když jsem tušil že mě slyšet nebude. K mému překvapení a radosti ale odpověděl. Budu na tebe čekat. Do očí se mi tlačili slzy ale já je nenechal vyjít ven. Musím se přeci soustředit na hledání.