Harry Potter se hned po poražení Voldemorta ocitne o pět let zpátky v čase. Proč se to stalo? Co s tím má společného obávaný Bradavický profesor? Budou ještě nějaká překvapení?
Je to jen krátká povídka. Omlouvám se jestli tam mám nějaké chyby.
Už je to pět let co hledám Harryho ale zatím jsem ho nenašel. V té době učil lektvary profesor Křiklan. Ten měl ale infarkt takže jsem se uvolil že budu tento rok učit já než nenajdou někoho jiného taky budu zase ředitel Zmijozelské koleje. Minerva se konečně vzdala postu ředitelky Nebelvírské koleje a je už jen ředitelka. Jsem za to rád. Bylo vidět jak ji to vyčerpává. Bylo toho na ni moc. Za chvíli se koná prví učitelská porada takže se konečně dozvíme kdo bude novým ředitelem Nebelvírské koleje.
Už jsme v ředitelně skoro všichni kromě Pomona a Poppy. Najednou do dveří vstoupí zvláštní žena a za ní Poppy a Pomona. Vypadá tak na dvacet ale podle mě jí pude i víc protože má takový vševědoucí výraz. Minerva k ní přijde a podá jí ruku. "Ráda vás vidím slečno Morianová. Posaďte se. Zdá se že můžeme začít." Všichni teď věnovali Minervě. "Nejdříve bych vám chtěla představit slečnu Miranu Morianovou která přijala moji žádost aby se stala ředitelkou Nebelvírské koleje. Slečna Morianová se do Anglie přistěhovala z Evropy před jedenácti lety a v této době má dům v Prasinkách. Také má dceru která letos nastoupí do prvního ročníku." Při téhle informaci jsem se uchechtl.
Slečna Morianová se na mě tázavě podívala. "Máte s tím nějaký problém profesore? Pokud ano, ráda bych věděla jaký." Pořádně jsem se jí podíval do očí a všiml jsem si že jimi na chvilku něco proběhlo ale nestihl jsem zjistit co. "Jen že je to celkem neprofesionální. Je známo že rodiče své děti staví víš. Takže si myslím že vaší dceři budete, co se trestů a podobného, chovat shovívavěji." Ušklíbl jsem se na ni. Ona se na chvíli zatvářila pobaveně a potom nasadila neutrální výraz. "Mohu vám zaručit že je moje dcera řádně vychovaná mladá dáma a ví, že když udělá něco špatně tak ji stihne adekvátní trest. Musím připustit že je i trochu vzpurná ale ode mě se žádné shovívavější reakce nedočká." Všechny nás tohle prohlášení překvapilo.
Zbytek porady proběhl v klidu. Domluvili jsme se že když bude potřeba tak za nás v hodině zaskočí slečna Morianová. Také ji všichni kromě mě navrhli tykání. Něco mi na ní nesedělo a já byl odhodlán zjistit co. Budu si ji i její dceru muset pořádně pohlídat. Harrymu by se určitě nelíbilo kdyby byli Bradavice zase v ohrožení.
Seděli jsme ve velké síni a čekali na příchod všech studentů od druhého ročníků nahoru. Židle vedle mě byla volná a já tušil kdo na ní bude sedět. Slečna Morianová dostala za úkol dovést prváky a pomáhat s rozřazováním do kolejí. Za chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vstoupili prváci v čele se slečnou Morianovou. Všichni se na ni dívali. Ani jsem se jim nedivil. Hlavně s tím co měla na sobě. Tato žena dokázala udělat dojem když chtěla. Zřejmě chtěla reprezentovat svoji kolej. A dařilo se jí to.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jména prváků jsem ani nějak moc nevnímal. Mou pozornost upoutalo až zakolísaní hlasu slečny Morianové. Začal jsem se více soustředit na to jméno které četla. "Elena Morianová." Prohlásila ze skupinky prváků vyšla drobná dívka s černými vlasy a onyxovýma očima. Chvíli jsem se na ty oči díval a byl bych přísahal že v nich měla i odlesky smaragdové barvy. Posadila se na židličku a její matka jí na hlavu položila Moudrý klobouk. Chvíli bylo tich než se konečně ozval verdikt. "Zmijozelský Nebelvír." Všichni jsme byli naprosto šokovaní a nechápali jsme co se právě stalo.
Mladá slečna Morianová byla zatím posazena na místo své matky než skončí zařazování. Po úvodní řeči ředitelky jsme byli já a matka s dcerou pozvaní do ředitelny. Mladá slečna byla bílá jako stěna a její matka ji držela povzbudivě za rameno. Zastavili jsme se až v ředitelně. "Posaďte se prosím." Vyzvala nás Minerva. Všichni jsme si sedli. "Copak se tu děje. Snad ta mladá slečna něco neprovedla hned první den školy?" Ozval se Brumbál z obrazu a prohlížel si přitom mladou slečnu Morianovou.
Zdálo se že Minerva je ráda za přítomnost starého muže. " Ne Brumbále ale klobouk ji asi špatně zařadil." Brumbál se na Minervu tázavě podíval. "Jaká je tedy její kolej?" Všichni jsme se po sobě nejistě dívali. "Zmijozelský Nebelvír." Pověděla dívka šeptem. Všichni jsme se s očekáváním podívali na Brumbála. "To tu dlouho nebylo." Oznámil Brumbál který nevypadal tolik překvapeně jako my. "Víš, mladá slečno, tvé vlastnosti jsou rozdělené přesně na dvě poloviny a ani jedna nepřevažuje. Tudíž tě moudrý klobou zařadil do obou kolejí." Řekl Brumbál poučným hlasem.
Slečna Morianová se na něj dívala zvláštním pohledem. "Klobouk mi ale dal na vybranou jestli chci do Zmijozelu nebo do Nebelvíru." Brumbá se na ni zvědavě podíval. "A copak jsi mu odpověděla?" Dívka se ošila. "Chtěla jsem být ve stejné koleji jako můj tatínek." Profesorce Morianové vytryskli slzy a dívku objala. "Kdo je vlastně její otec. Pokud dobře víme tak vdaná nejste." Zeptal jsem se slečny Morianové. Ona se na mě podívala svýma uplakanýma zelenýma očima. Zarazil jsem se. Tyhle oči jsem přece znal. Tyhle oči jsem tolik miloval a všude je hledal. Všiml jsem si pergamenu s jmény prváků který ležel na zemi a tak jsem ho vzal a otevřel. Profesorka mi ho chtěla sebrat ale nepodařilo se jí to. Moje oči se zastavili na jednom jediném jméně. Elena Lily Snapeová. Podíval jsem se na Miranu která se na mě se smutkem dívala.
Přehlížel jsem nechápavé pohledy od Brumbála a Minervy. Nemusíš ho poznat i kdyby stál přímo před tebou. Tak tohle to znamenalo. Ale je to opravdu Harry? Jak to poznám? Co mu mám říct? Na co se ho mám zeptat? Vybavila se mi vzpomínka na naši společnou noc. Seděli jsme venku a dívali se na nebe. "Co myslíš, jaké hvězdy dneska září?" Brumbál, Minerva a Elena se na mě nechápavě dívali. Miraně tekly po tvářích slzy ale její úsměv byl o to hezčí. Párkrát popotáhla a otřela si slzy přesně tím způsobem který mi byl tak dobře známý. "T-Ty nejkrásnější na světě." Vyšlo z jejích úst a já nemohl být šťastnější.
Postava přede mnou se rozzářila a já byl nucen na chvíli zavřít oči. Když jsem se znovu otevřel tak přede mnou stál snad samotný anděl. Byl starší než jsem si ho pamatoval a byl oblečený v krásném rudém společenském hábitu. Nejistě se na mě usmíval a nervózně si hrál s prsty. Přistoupil jsem k němu blíž a natáhl k jeho tváři ruku. Na chvíli jsem dostal strach že má ruka projde skrz ale ten se rozplynul v moment kdy je mé konečky prstů dotkli tolik milované tváře. Oba dva jsme úlevně vydechli.
Rychle jsem si ho přitáhl do velkého obětí. Tiskl jsem ho k sobě tak jako by se měl každou chvíli zase rozpadnout v zlatý prach. To já ale už nikdy nedovolím. Oči mi zabloudili k malé, usmívající se dívence. Jak to, že jde do prvního ročníku? Harry zmizel před pěti lety. Harry si všiml kam se dívám a pobídl dívku aby se k nám přiblížila. " Zmizel jsem do minulosti staré šest let a magie urychlila mé těhotenství. Jsem o šest let starší než bych měl normálně být. Kdybych u sebe neměl svoje zlatíčko tak bych se asi zbláznil." Opatrně jsem pustil Harryho a přistoupil k Eleně. Ta mi podala ruku a čekala až s ní potřesu. To jsem však neudělal a místo toho jsem ji objal.
Když jsem se otočil zpátky tak jsem viděl jak Minerva brečí Harrymu na rameni. Reakce ostatních bude nejspíš stejná. Když ho Minerva propustila a já si ho k sobě znovu přitáhl a konečně ho políbil.
Mám zpátky Harryho a mám dokonce dceru. To je všechno co k životu potřebuji. Nikdy v životě jsem nebyl šťastnější než v tuhle chvíli.
