vzpomínky v mysli,
oči v slzách,
v srdi bolest,
nejí ani nepije, ta holka je smrt na pohled,
ona usmívá se na každého a dobrou náladu rozdává aniž by věděla kolik by ji sama potřebovala zpátky,
polyká prášky jeden za druhým však bez vědomí že si jde posledním práškem k smrti,
kruček od bolesti, krůček ke klidu, jeden krůček ke klidu však vede ostatník neklidu...
ona milovala, však dál již nemohla od prášků k sebepoškozování, od sebepožkozování ke smrti....
naposledy mu napsala jestli se nemohou vidět a chovat se na chvíli jako pár,
ona věděla že pár chvil jen má...
poté co oni na deku ulehli ona mu tam navždy usla v náruči, však v ruce dopis pro něho o tom jak moc ho milovala ale nemohla dál...
ČTEŠ
Něco jako city🖤
RandomBudou to mé, smyšlené a nereálné myšlenky v citátech a nebo jen tak vypsané... Bohužel ve většině případů to budou mě pocity... Někdy budou šťastné a někdy zase smutné ale ve většině případů budou smutné tak jako můj život... Ale co, život je horská...
