Hokejista snů

Bílí Tygři

Jsem neskutečně šťastná, že to čtete ;) Jdeme na další kapitolku ;)

Jízda autem na stadion trvala moc dlouho. Ani Mirek ani Nicole nemluvili. Mirek přemýšlel, jestli to nebyla chyba, že ji tam bere, co když ji tam někdo sbalí. Věděl totiž, jak moc milovala hokej a jak moc ji přitahovali hokejisté, nevěděl ale nic o její účasti v hokejové škole Ondry Pavelce. Jinak by ji na ten zápas nebral. Ani za nic.

A co Nicole? Ta přemýšlela o tom, kolik hráčů z NHL tam bude. Nejčastěji jí na mysli ovšem vystupovala představa Ondry Pavelce, přeci jen ho uvidí. Nevsázela na to, že by viděl i on ji, protože se ztratí v davu fanoušků a i kdyby ji zahlédl, ve škole se vydávala za svého bráchu. Není šance, že by mu přišla alespoň trochu povědomá. 

Nepříjemné ticho prolomil po hodině a půl cesty Mirek:,,Nemáš hlad, bejby?" Nesnášela tohle oslovení a on to věděl, netušila jestli ji chce naštvat, anebo jestli si to neuvědomil, tak jen přikývla. Mirek se ale jen tak odbýt nenechal:,,Co třeba mekáč?" Na to Nicole zase přikývla a to už Mirka naštvalo a začal zvyšovat hlas:,,Kurva, co si o sobě myslíš?! Laskavě mi normálně odpověz. Utratil jsem prachy kvůli tvýmu zasranýmu hokeji a ty se chováš takhle?!" 

Nicole se začaly koulet slzy po tváři, až ucítila jejich slanou chuť v ústech. Opatrně promluvila, protože věděla, jak Mirek dokáže být impulzivní. Nejednou ji uhodil, a tak tedy řekla:,,Ne, promiň jen jsem se zamyslela. Jsem hrozně ráda, žes pro mě něco takového udělal. Miluju tě, zlato." 

Mirek mávl rukou a spustil znova:,,Určitě si myslela na nějakýho chlapa,co? Ty mrcho!" Nicole zavrtěla hlavou, bála se toho tónu v jeho hlase, a pak jen ucítila, jak ji bolí oko a pálí tvář. Zase ji uhodil. Sama nevěděla, proč s nim zůstává. Snad ze strachu nebo kvůli naději na lepší život, kvůli naději, že se změní, ale tomu sama nevěřila. Jak byla hloupá a naivní, když si s ním začala. Proud jejich myšlenek ale opět přerušil Mirek:,,A teď, až tam přijedeme, se budeš tvářit jako šťastná přítelkyně a opovaž se bulet nebo jenom pípnout!" Nicole přikývla a odklopila zrcátko, aby se podívala, jak moc špatně vypadá její oko. Bohužel monokl se už zbarvoval do modra a když tam přijeli, oko bylo krásně fialové. Tohle nikdo nepřehlédne.

Když Mirek zaparkoval u stadionu Tygrů, podíval se na její oko a řekl:,,Aspoň to zamaskuj!"

Na to ovšem pohotově Nicole odvětila:,,Nemám čím. Nepoužívám make-up."

Mirek se dal do bláznivého smíchu, ze kterého šel až strach, a řekl:,,Tak dokonalá zase nejsi, abys ho nepotřebovala. Zůstaň tady. Dojdu ho koupit." Nicole přikývla a trpělivě čekala než se Mirek vrátí. Dala se opět do pláče, když v tom uviděla, jak kolem jejich auta prochází skupinka kluků nebo spíše už chlapů. Narychlo poznala Jirku Tlustého, Jakuba Voráčka, Tomáše Hertla s přítelkyní a Jaromíra Jágra. Kousek za nimi ještě dobíhal Ondra Pavelec a za ruku držel nějakou holku. Nicole věděla, že ji na 100% už někde viděla, a po chvilce přemýšlení jí to došlo: ZUZANA! Teď už se jí na ten zápas tolik nechtělo. Zase se dala do zoufalého pláče, ale když zpozorovala, že se blíží Mirek, rychle si otřela oči a nahodila ten nejlepší úsměv, jakého v tom okamžiku byla schopná. Mirek zapadl do auta a hodil po ní make-up. Nicole si rychle zamaskovala monokl a společně vystoupili z auta, aby se vydali na stadion.

Po cestě z parkoviště na stadion po Nicole pokukovalo pár kluků a měli důvod. Byla to krásná holka. Když to ale uviděl Mirek, přitáhl si ji k sobě a s rukou na jejích ramenou došli až na stadion.

Když vstoupili dovnitř a došli až na svá místa, Nicole se rozzářila. Zapomněla na všechno - na Mirka, na bolest a utrpení a na Zuzanu. Jenom hokej jí dokázal takhle změnit. Dokázala se povznést nad všechno příkoří a utrpení, co se jí dělo. Byl to osvobozující pocit, dokonce i úsměv na její tváři byl najednou pravý. Nicole se pohodlně usadila a sledovala ledovou plochu, která zářila jako ten nejčistší a nejkrásnější diamant. Pro ni to vlastně opravdu bohatství bylo... Bylo to bohatství, které naplňovalo celé její srdce a které jí nikdo nemohl sebrat.