Hokejista snů

Konečně šťastná?

Lidi, jste opravdu úžasní. Nikdy bych nevěřila, že tohle někdo bude číst :p Děkuju moc, tak jdeme na to ne? :)

Těžko se Nicole zapomínalo na ten krásný týden, kdy byla blízko něj- Mohla se ho dotknout, mluvit s ním a on se na ni smál. Teda vlastně na Martina, ale pořád to byla ona. Kéž by mu to mohla říct. A teď už ho nikdy neuvidí, nebude mít příležitost. Připadala si jako největší blbka na světě. Co mohla, to zkazila. Ale teď už se stejně nedá nic moc dělat. Mohla jenom doufat, že čas zhojí všechny rány, jak se říká skoro po celém světě. Vlastně ani pořádně nevěděla, jestli na tohle klišé věří. 

Vzpomínka na ten dokonalý, teda skoro dokonalý (pitomá Zuzana) týden, ji provázela všude a každou chvíli na něj myslela. Při všem, co dělala, byla duchem nepřítomná. Jen tak asi nezapomene. I když se snažila sebevíc... Nechtěla celý život probrečet nad tím, jak blízko u něj byla a nemohla s ním mluvit sama za sebe. Když myšlenky na něj neustávaly ani po několika měsících, udělala Nicole vážné rozhodnutí: Chce to kluka nebo alespoň nějaké menší rozptýlení!

Uběhly tři měsíce od hokejové školy a i po takové době se jí v hlavě honí myšlenky typu: ,,Musím zapomenout! Je to nedosažitelný cíl! Nemáš na něj!" Ale i přesto všechno jí nějaký pisklavý hlásek každý den připomněl, že kdyby tam nebyla za kluka, třeba by se mu i mohla líbit. 

Bella o jejím trápení věděla až moc dobře, znaly se už tak dlouho, ale i přesto její pomoc a povzbuzování neměly na Nicole prakticky žádný pozitivní účinek. Naštěstí je Bella bojovnice a snadno se nevzdává. Když už opravdu nevěděla, co dělat, a jak Nicole pomoci, přemluvila ji, aby se spolu vydaly na pořádnou párty, která by přeci jen trochu rozptýlila ty příšerně vtíravé myšlenky na Ondru, jeho úsměv a oči. 

Byla sobota večer. Na ten den měla Nicole domluvenou návštěvu klubu s Bellou. Rychle se vysprchovala, a pak přišel ten zlomový okamžik. Co si proboha vezme na sebe? Tohle bylo dilema, které řešila prakticky před každou větší událostí. Nicole stála u skříně a přehrabovala se v oblečení, a že ho neměla málo.  Po chvíli ji ale přerušilo zazvonění zvonku. ,,Už běžím," vykřikla Nicole a zabalená v ručníku chvátala ke dveřím. 

Sotva otevřela, Bella spustila:,,Cože? Ty ještě nejsi oblečená? Jak je to možný?" Nicole se zasmála, typická Bella, všechno musí být přesně na čas. Žádné zdržování. A než se mohla vzpamatovat, Bella už byla u ní v pokoji a ze skříně vytahovala červenné krátké šaty na jedno rameno a vykřikovala:,,No? Co stojíš? Namalovat, učesat, obléknout a jde se pařit!" Nicole se začala smát, ale kamarádku stejně poslechla. Kdyby odmlouvala, nemělo by to žádný účinek. Udělala si černé oční linky a trošku to vylepšila řasenkou a leskem na rty. Vlasy si nechala rozpuštěné a oblékla si šaty, které jí vybrala kamarádka. Když byla Nicole připravená, Bella zvedla palec na znamení, že jí to moc sluší, strčila jí do ruky kabelku a vyrazily.

Bella před domem stihla kamarádku informovat, že dneska řídí ona a Nicole se optala:,,To si pak nedáš ani jeden drink?"

Tohle Belle nedošlo, takže nakonec řekla:,,Správná úvaha. Zavolám taxi." A než se Nicole nadála, už Bella volala taxi. Auto pro ně přijelo během chvíle a Bella zadala adresu klubu Diamond, kam se chystaly jet a kde rozhodně byly známými pařmenkami a návštěvnicemi. 

Když tam dorazily, nestačily se divit. Bylo tam více lidí než obvykle. Bella s Nicole se na sebe zoufale podívaly, když viděly ten nespočetně velký dav, ale neváhaly a protáhly se dovnitř. Neměly problém se tam dostat, protože vyhazovač byl jejich dobrým známým, a tak musely překousnou naštvané a urážlivé poznámky ostatních čekajících. Ale na závist ze strany jiných návštěvníků byly zvyklé, tohle se přeci jen nestalo poprvé.