Jak vidím svět

Cigarety

Takže první téma co mě napadlo ke zpracování byly cigarety… Jasně, vím, že hlavně puberťáci už musí mít plné zuby toho, jak do nich ze všech stran hučí o nebezpečí všech drog, alkoholu a speciálně cigaret a blablabla… Ale já se na to koukám z trošku jiného úhlu pohledu. Tím myslím vztah člověka a tu malou ruličku obsahující látky jako nitrostaminy, kyanovodík, formaldehyd, toulen, nikotin, amoniak, methanol, arsen, polonium atd. Takhle vědecky to zní dost děsivě, co?

Ale začneme odjinud. Jedna věc, která se cigaretám vážně odepřít nedá, je jakým dojmem působí člověk, když kouří. Dodává to sebejistotu a přitom i takovou tu lehkost a umění nebrat věci až tak vážně. Stačí jen jedna a hned jste tajemnější, kouzelnější… Nebo nejste a jen si tak připadáte? Pokud se člověk uchýlí k cigaretám jen proto, že chce s jejich pomocí vypadat lépe, znamená to, že není dostatečně okouzlující a sebejistý? Do jisté míry asi ano. A do jisté míry taky ne. To co člověk znamená pro ostatní by neměly ovlivňovat věci,ale ten člověk samotný, jeho charakter, emoce a především chování k ostatním. To co člověk znamená pro sebe, ať mu ovlivňuje, co uzná za vhodné…

Cigaretu bych taky brala jako určitý společenský status. Když se někoho zeptáte, jak a proč začal kouřit, většina vám odpoví něco ve smyslu, že ostatní začali, tak se přidali. Ať to řeknou jak chtějí pointa je stále stejná. Kouří buď proto, že chtěli být jiní, nebo nechtěli vybočovat z davu. Rozhodně nemám v úmyslu jejich rozhodnutí jakkoli shazovat, nebo soudit. Nemám na to právo a ani bych nevěděla, co k tomu říct.co mi ale vadí a co se mi zdá důležité zmínit je ten slogan na krabičce. Mám na mysli to „kouření může zabíjet“, nebo „Kouření škodí vám i lidem ve vašem okolí“. Mnohem účinnější by bylo napsat: „Dlouhodobé kouření vám zkrátí penis(což je samozřejmě leckoho bude zajímat víc než nějaká rakovina plic)“ nebo třeba: „Každá tato krabička vám sice o trochu zkrátí život, takže by měla být stažena z prodeje, ale s každou prodanou krabičkou jsou naši politici bohatší a bohatší…“

Ještě chci na závěr zmínit jeden příběh, ze kterého neplyne žádné, ale vůbec žádné ponaučení. Měla jsem dvě babičky. Nechci se nějak předvádět, většina lidí má, nebo měla dvě babičky, že? (ok, špatný vtip, jdeme dál). Moje první babička s výjimkou tří těhotenství od střední nepřetržitě kouřila a pořád ještě kouří.  Moje druhá babička pracovala jako doktorka a celí život všechny vedla k tomu, aby nekouřili. Je to sedm let, co umřela na rakovinu plic. Nakonec z toho nějaké to ponaučení přece jen plyne. A to, že ať děláte, co děláte, ať žijete, jak je podle všeho nejsprávnější, nemusí to vždycky dopadnout podle předpokladů a je vlastně jen jeden důvod, proč se snažit žít správně a to ten, že až to jednou nevyjde podle plánu, můžete mít ten pocit klidu, že jste se pro to snažili udělat všechno…