Neslyší mě, nevidí mě ✓

37|Bezejmenná no.8

[srpen 2020]

[Psáno do výzvy Poetická párty od SilenePribehy]

Visím za střeva na větvi
H

rubá kůra rozedírá mi tkáň
Z těla mi spadl lněný šat
Překrásnou tkadlenou utkán
Potemnělým zrakem pozoruji strom
Který drásá mi střeva
Je zničující jen tak tam viset
S jistou zvrhlostí si to užívám
Na mou tvář dopadají rány z leva
Mé tělo samovolně se stočí
Na toho muže se podívám
Stařík opět rozmáchne se holí
Další rána tak neskutečně bolí

Zmítá mnou agonie
Jež z těla krev mi pije...