Sharon and Hogwarts

Mdloby

Zkroušeně jsem naházela několik posledních předmětů do starého ošuntělého batohu a vydala se vstříc naší Hondě, ve které si netrpělivě podupával otec. Pořádně jsem se na sedadle zavrtěla abych našla správnou pozici. Zanedlouho auto skřípavě zabrzdilo na parkovišti. Na nástupišti už proudily davy rozrušených cestujících. Snažila jsem se vozíkem nakládaného všemožnými taškami a klíckami složit na zem co nejméně dětí mávajících na přijíždějící prarodiče. Usmála jsem se nad představou že brzy nejspíše budu se vším tím zbožím jako magor projíždět zdí. Ostatním nováčkům to však nejspíše tak vtipné nepřišlo, vzhledem k slzám smáčejících je na kost. „ Sharon, zlatíčko. Ukaž těm dětem prosím jak se to dělá." Snažil se vyznít mile, avšak já jako jeho dcera jsem poznala tu pýchu a zesměšňování druhých. S hlavou hrdě vztyčenou jsem se rozeběhla. V tu ránu se mě ale můj kouzelnický hábit rozhodl zradit. Cíp šatů se mi zamotal pod nohy a já se skácela na zem. Hlasitě jsem zaklela a vyděšeně pohlédla na otce brunátného vzteky. Omluvně jsem se zvedla a oprášila. Alespoň někomu jsem zvedla náladu. Ty malé děti se momentálně smíchem popadaly za břicha a svými ukazováčky míříly na mě. Maminky těch malých spratků otcovi zdvořile děkovaly. Myslely si že celá tahle událost byla hraná na odlehčení situace. Potlačující slzy jsem si upravila své blonďaté kadeře a provedla akci znovu, tentokrát bez nějakých dalších problémů navíc. Za zdí mi táta vlepil nenápadný pohlavek a já mu jak jsem měla ve zvyku neochotně poděkovala. Poté mě popostrčil do vozu a nechal osamocenou jen s pár taškami křečovitě svírající v levé ruce. V tu chvíli jsem se slzám již neubránila. Znenadání mi někdo poklepal na rameno. S výkřikem jsem se prudce otočila. Byla to dívka zhruba v mém věku s černým ptákem na právem rameni. „ Ahoj!" Pozdravila mě s napřaženou pravicí a já se výmluvně optala na toho havrana. „Myslela jsem si, že jsou povolené jen sovy." S nadhledem mé odmítnutí její ruky přehlédla a s nadšením se dala do hovoru. „ Matka je dobrá přítelkyně profesorky. Ta mi Augusta povolila." S očekáváním v očích jaký dotaz přijde tentokrát si založila ruce na prsou a usmála se. Rozpačitě jsem se pousmála a dovolila jí mě zavést do vagonu obsahujícího její kamarády. Byli tam dva chlapci a tři dívky. Už už jsem se chystala omluvit a ujistit je že jim neplánuji zabrat další místa v kabině avšak v tu chvíli mi byl nápomocen zdejší chlapec: "Hej, Carssnová. Neotravuj nováčky!" Podobně jako dříve když jsem tu tajemnou dívku poznala jsem se otočila a spatřila člověka kterého bych tu nejméně očekávala. Ano! Ten tajemný chlapec byl Draco Malfoy, který se mi z nějakého důvodu rozhodl pomoci. S hrůzou jsem zjistila že se široce usmívám a klepou se mi ruce. "Hej ty taky brzdi blondsko!" Opět promluvil a mě došlo ze tentokrát byla narážka směřována na mne. Lehce uraženě jsem zklidnila dech a předváděla nezájem. Beze slov jsem zasedla a založila si ruce na prsou. „Bejt tebou bych šel k nám. Tahle šestice tě dřív nebo později přivede k šílenství." Tiše se uchechtl a hlavou naznačil ať ho následuji. Zmateně jsem na něj hleděla a nebyla schopna slova. „Tak deš nebo ne? Já čekám nerad!" Prohlásil jakoby hlásal poslední šanci a já bez rozmyšlení vystřelila za nimi, přičemž jsem stihla hodit ještě poslední omluvný pohled směrem k té havraní dívce. „Těmhle bláznům se vyhíbej. Váže se k nim pověst že jednoho studenta proměnili v ropuchu jen proto že urazil toho jejich... jak jen se jmenuje..." „August" skočila jsem mu do řeči a snažila se nevnímat jeho zlověstný pohled. Naprázdno jsem polkla. Dracovi se jistě nesmí skákat do řeči! Že mi to nedošlo dřív! Vyděšeně jsem se otočila na
spolužáky netrpělivě vyčkávající co nastane. Bylo zřejmé že nás celou tu dobu poslouchají. V tu chvíli se Draco škytavě rozesmál. „Měla si vidět svůj výraz! Vypadala si jako Potter když zjistil že jsem oblíbenější!" Ostatní studenti něco nesouhlasně zamumlali a Draco po nich hodil vražedný výraz. Já se jen rozpačitě uchechtla a posadila mezi Malfoye a ještě jednu dívku. Ta nahlas žvýkala nějakou hmotu a pomlaskávala si při tom. Jen tak tak se mi podařilo jí nenapomenout. Měla nakrátko ostříhané plavé vlasy a roztrhané barevné šaty. Překvapilo mě jak má hladkou pokožku a voní. V obdivování mé sousedky mě přerušila nějaká hádka. Byl to Draco s Harrym Pottrem. Tomu za krk naštvaně funěla Hermiona s Ronem. „Náš slavný Harry Potter." Začal Malfoy... "Malfoy nemám na tebe náladu." Mávnutím ruky ho Harry odbyl a pokusil se pokračovat v cestě. V tom mu ale zabránil další člen Malfoyovi bandy. „Vlastně se mi zdá, že nemám náladu já na tebe, a vzhledem k tomu že si vkročil do mé kabiny je mou povinností tě potrestat." Hádali se jako malé děti a lehce do sebe šťouchali. „Ani jsem se jí nedotkl!" Bránil se zoufale Harry a kontroloval práh pod nohami. V tom se zděšením zjistil že opravdu stojí uprostřed Dracovi kabiny. „Dostrkal mě sem tvůj poskok!" Spekuloval Potter a přitom vyčítavě namířil ruku na toho chlapce co mu zabránil v odchodu. „Jaký poskok? Dobrý kamarád!" Opravil ho Malfoy a s tím tlusťochem si plácl. „Neposlouchej ho Harry! Jdeme!" Rozhodla se zakročit Hermiona a táhla ho za lem hábitu. „Eee, nikam!" Opět se ozval Draco přičemž už varovně mířil na Pottera. „Draco opova..." Nestihl větu ani dokončit a Malfoyovi již z hůlky vylétla sprška jisker. Poslední co jsem stihla zachytit před tím než jsem upadla do mdlob byla Harryho obraná Kletba a záblesk světla letícího na mne...

Ahoj! Jsem tu nová a rozhodla jsem se navázat na slavnou sérii Harryho Pottera. Díly budu vydávat co nejčastěji. Budu moc ráda pokud mi hodíte hlas a nějaký koment třeba co bych měla napravit nebo naopak co chválíte (jestli něco takového je😂) děkuju!!! Ily🧸💕