Sharon and Hogwarts

Zmijozel

„Haló! Jsi v pořádku?" Zoufale se mnou klepala nějaká dívka. Lehce jsem zamžourala do ostrého svitu slunce a pokusila se odhadnout kdo je můj zachránce. Byla to havraní dívka. Co nejnápadněji jsem zanadávala a snažila se vykroutit z jejího sevření. Její stisk však nepovoloval a tak jsem se rozhodla jí odpudit slovně. „Kdo vlastně jsi? Ani se neznáme!" Odsekla jsem, ale ona se nenechala vyvést z míry. „Jmenuji se Arabell." Nasadila roztomilý výraz a zazubila se. „Aha" zamumlala jsem a snažila se odvrátit na pravou stranu. „Někdo na tebe musel vyslat omračující kouzlo." Starostlivě mi ošahávala čelo a kontrolovala tep. „Už je to v pořádku! Mužů jít?" Nahlas jsem si povzdechla a uvrhla jí do svého podmračeného výrazu. „Budu muset zavolat lékař..." „Jsem v pohodě jasný? Skoro tě neznám a ani nemám v plánu poznat, takže kdyby jsi byla tak laskavá a propustila mě z tvé prohlídky budu ti vděčná." Vyjela jsem a opustila kabinu ve které jsem byla dříve uvězněna. Pokusila jsem se najít Draca, avšak než jsem se na cokoliv zmohla, vlak s hlasitým skřípáním zabrzdil. Razantně jsem rozkročila nohy abych nabrala rovnováhu a rukama se chytla zábradlí co jsem zrovna měla po ruce. V tom se bůhví odkud ozvalo: „Drazí studenti, žáci a profesoři. Právě jsme dorazili do cíle. Prosím sbalte si svá zavazadla a opusťte dopravní prostor. Nashledanou." Vlakem se rozlehl hlasitý potlesk a nadšený hvizd. Rozrušeně jsem se přidala a vydala se hledat svá ošuntělá zavazadla. Najít je bylo snadné. Snad už jen pro to, ze ostatní měli luxusní kufry s pozlacenými jmenovkami. Nahlas jsem si povzdechla a tělesně se pokusila je co nejvíce skrýt. Pak jsem vzadu v davu konečně spatřila Draca. Tíživými kroky jsem se k němu pokusila dobelhat, avšak někdo mě předběhl. Byla to dívka zhruba v mém věku, která mu skočila okolo krku. V srdci se mi mohl vztek a osten žárlivosti. To snad ne! Já žárlím na Draca Malfoye? Jsem jen naivní. Budou to dobří přátele a já nemám důvod se něčeho obávat. Rukou jsem zahnala všemožné myšlenky a opět se dala do pohybu. Jakmile jsme dorazili k obrovskému a zlověstně se tyčícímu hradu, svá zavazadla jsme odevzdali něco si naštvaně mumlajícím skřetům a vydali se za profesorem Snapem do místnosti zvané jídelna. Čekala jsem na obvyklé konstatování Hermiony, která jak měla ve zvyku vždy upozorňovala na očarované svícny vznášejících se nad stoly plné jídla a nápojů. V tichosti jsme se usadili a čekali co přijde. Jako první promluvil Brumbál kterému jsme odpověděli hlasitým hvozdem a potleskem. „Vítám vás studenti." Rozpřáhl ruce ve svém obvyklém gestu a usmál se od ucha k uchu. Otec Brumbála nikdy v lásce neměl. Prozatím jsem neměla důvod s ním souhlasit. „Doufám že cesta probíhala v pořádku, avšak nebudeme to i nadále zdržovat a pustíme se do práce. Jako první nás čeká rozřazování studentů do různých kolejí, a tak poprosím všechny nováčky aby si nastoupili sem ke mně před katedru." Za hlasitého potlesku jsem se zvedla spolu s dalšími několika dětmi a téměř neslyšně se vydala tím směrem. Moudrý klobouk na nás čekal v pevném sevření profesorky McGonagallové a zamyšleně si nás prohlížel. Postupně se na místo výslechu roztřeseně posadilo několik dětí, avšak mé jméno doteď nezaznělo. „Slečna Sharon Obeveillová" Roznesla se ozvěna a celá jídelna utichla. Netušila jsem proč a ani jsem to vědět nechtěla. Hlasitě jsem si odkašlala a se mžitky před očima jsem usedla na místo předešlých dětí. Profesorka McGonagallová mi na hlavu něžně položila moudrý klobouk. Zdálo se mi jako by se chvěl. To je ale blbost! Je to jen starý klobouk! V hlavě jsem si opakovala a doufala že je to starý klobouk který nedokáže číst myšlenky. „Sharon Obeveillová" mrmlal si pod vousy a snažil se vymyslet jaký osud mi zvolí. Ruce jsem zaťala v pěst a přestala dýchat. V krku jsem měla obrovský knedlík a po čele mi stékal studený pot. Při vyslovování toho slovo se mu zachvěl hlas: „Zmijozel"

Ahoj! Máme tu další díl naší Harry Potter série. Třetí díl se pokusím vydat dnes či zítra. Děkuju za hlas, nebo koment. 🧸💕