prolog

4 0 0
                                    

Nevěřím na lásku a začnu jen tehdy až se zamiluju.

Můj život se skládal asi tak ze tří věcí, školy, klavíru a mé nejlepší kamarádky. Ani sekundu bdění jsem nebyla bez alespoň jedné z těchto věcí. A když náhodou ano, plácala jsem se v sebelítosti. Proč? Protože jsem si myslela, že nejsem to co bych měla být. A tím myslím, že jsem byla posedlá dokonalostí, mít výborné výsledky ve studiu, hrát nejtěžší skladby a vyhrávat soutěže. Vždycky jsem trpěla tím, že jsem si potřebovala neustále něco dokazovat. A to hlavně sama sobě. Prostě jsem si vztyčila cíl a šla za ním jako hladový pes a jakmile jsem ho dosáhla, byl konec. Musela jsem neustále sama sobě připomínat, že můžu všechno. Třeba jsem chtěla kluka a jakmile jsem se dostala za hranici kterou jsem chtěla, přestal mě bavit. I když jsem si ze začátku myslela, že ho opravdu miluju. Hah naivko.

Jediné co mě z tohohle vytrhlo byl letní tábor. Přijet do úplně jiného světa bylo tak osvobozující a stresující zároveň. Nikoho z těch lidí jsem přes rok neviděla, ale pokaždé když jsem přijela, bylo to jako začít přesně tam kde se loni skončilo. Jezdila jsem se od dětství a letos to mělo být naposled. Dříve jsem byla tichá malá zrzavá holčička co radši hodinu přemýšlela, než aby se zeptala starších. Bála jsem se, že se mi budou smát. Vzhlížela jsem k nim a chtěla být jako oni. Seděla jsem u jejich stolu a jen tiše naslouchala jejich plány a taktiky abychom vyhráli. Až poslední roky se to začalo zlepšovat. Pomalu si mě začali pamatovat a nezapomínali moje jméno. Vyrostla jsem a najednou jsem patřila k těm, kteří rozhodují v týmu a mají důležité slovo, když se rozhoduje. Otevřelo se tolik možností, vedoucí i instruktoři se se mnou začali bavit a než jsem se nadála bylo mi 18 a já jela naposled... 

Ten vzduch...jenom jednou za rok jsem se dostala z metropole do světa za zdí. Vždycky mi to tak aspoň připadalo. Opustila jsem luxusní krámy na každém kroku a jela na místo plné komárů, nebo hovad, kde WiFi byl vynález daleké budoucnosti. A já to tam stejně milovala jako nikde jinde. Protože to to bylo jako přesunout se do jiné reality a tam hrát za úplně jinou postavu.

Zakázané ovoce chutnáWhere stories live. Discover now