Krátké povídky s mýma ocečkama *OMEGALUL*

Meeting

Ještě poprchávalo, když Hayden přijel. Kopyta koně se těžkopádně pohybovali bahnem. Byla tma jak hrnci a nebýt světel přicházejíc z chalupy, kterou měl před sebou, neviděl by na cestu vůbec. Ladně seskočil z hřbetu a prohlédl si budovu před sebou. Nebyla tak velká, ale ani tak malá.
Poplácal svou mohutnou kobylu, když ji přivázal k plotu.
,,Hned jsem zpátky."
Došel k dřevěným dveřím a zaklepal na ně. Ze vnitř se nikdo neozval, i tak si dovolil sám otevřít dveře a pozval se dovnitř. Jestli chata nebyla z venku velká, jedna místnost ve vnitř byla ještě menší. Byla zaplněná magickými materiály a jiným bordelem, který tvořil místnost tak ztísněnou. Uprostřed ní byl položen kotel, z něhož šli výpary čeho si, což zakrývalo obličej osoby stojící za ním.
Postava si všimla náštěvníka a nechala činnosti, kterou vykonávala.
,,Haydene, příteli, posaď se." svůdný hlas ženy přimělo Haydene přijít dál.
,,Postojím si," odmítl ,,nejsem tu na dlouho. Pokud mě teda nezdržíš."
Žena se zasmála popošla od kotle. Dáma ve středním věku, možná o pár let starší než Hayden. Její dlouhé vlnité tmavé vlasy jí olemovali obličej, jako by každý pramen vlasů byl mrtvý had Medúzy. Na sobě obyčejné otrhané šaty hospodyně, zakrývajíc její pravý účel.
,,Vím proč tu jsi." do ruky si vzala skleničku do které nalila trošku lahve levného alkoholu a podala mu ji. Neochotně si ji od ní vzal, aby ji položil na polici vedle něj. Zná její triky jako své boty.
,,Tak víš, koho hledám, Suzano." podíval se jí hluboce do očí, přičemž mu pohled dobrovolně opětovala svýma zářivě žlutýma očima.
Suzana se ušklíbla. ,,Měla bych? Nechce se mi tomu věřit." Procházela se malou místností plnou kouzel jako na botanické zahradě a nespouštěla Haydena z očí. ,,Jak to že ho nehledáš tam, kde si ho naposled nechal?"
,,Kdyby tam byl, neroznášeli by se po celé zemi plakáty s jeho obličejem, nejsem naivní. Je hledaná osoba, tím pádem ho nejde najít." vysvětloval Hayden klidným, ale chladným podtónem.
Zastavila se uprostřed svého okruhu. Stála zpříma, jako pravítko a hleděla na Haydena se škodolibým výrazem. ,,Poznáš ho ještě vůbec? Kolik je to let? 10, 15?"
,,11. Bylo mu tehdy 13 let."
,,A jak ti za tu dobu vyrostl, i když možná ne moc do výšky." zasmála se, když si pohledem Haydena měřila. ,,Celá jeho matka, nemyslíš?"
Hayden nic neříkal. Byla to pravda. S jeho potomkem moc rysů nesdíleli. Už od raného věku se více podobal Merilyn, než jemu. Co ale měli společného, byla barva očí. Ve tmě zářící smaragdově zelená.
,,Bude tě chtít potom všem vidět? Potom všem co jsi TY způsobil?"
,,Je mi to upřímně jedno." přiznal Hayden. ,,Chci se ale k němu dostat dřív, než něco zase vyvede."
,,Jako vždycky, že?" Suzana se posadila na křeslo v zadu místnosti. Odvrátila od něho zrak a jako by se zasnila. ,,Malý klučina zlobí a tatík to odskáče. Snaží se to vyžehlit jak jen nejlíp to jde, dokud ho sám král nevykáže."
Zase mlčel. Jako pubertální mladík se dostával do samých problémů. Krádeže, odporování systému ve škole a sem tam ublížení na zdraví spolužáků, čemu ale on sám moc nevěřil, jelikož už tehdy byl drobný a slabý. Hrozilo odebrání dítěte a Hayden si nedokázal představit, co by mu dělali. Možná by ho zabili, to přece chtěli udělat už od jeho narození. Král slíbil, že nechá mladýho být, pokud sám Hayden odejde navždy od rodiny a nikdy se zpátky nevrátí. Podle krále, to byl pro mladýho a Haydena nejlepší trest za všechny jejich 'hříchy'. Jestli stvůra začíná procitovat, tak se mu musí vzít to, na čem mu jediné záleží. Bez jediného slova, nebo vysvětlení ještě ten den odjel. Rozloučil se s Merilyn a s jeho synem. Plakal tak moc, že ho při objetí nechtěl ani pustit. Sliboval a litoval, ale Hayden nemohl nic dělat. Byl z něho zklamaný, nemohl ale skrýt, že ho měl velmi rád. Od té doby neviděl Merilyn, ani dítě. Po šesti letech se ale dozvěděl, že jeho nejdražší Merilyn podlehla zrádné chřipce. Doslechl se i pomluv, že jí její syn sám otrávil. Hayden ale tomu nevěřil. Mladý měl vždy dobrý vztahy s jeho mámou, občas Hayden i trochu žárlil. Pochyboval, že by se jí chtěl zbavit. I tak, co by z toho měl?
,,Z kluka nám dospěl nepřítel státu. Kdo by to kdy čekal?" Suzana se ďábelsky zasmála.
,,Jen mi řekni kde je a já zase půjdu." naléhal Hayden.
,,Kdo?" dobírala si ho. ,,Do teď si neřekl jeho jméno. Pamatuješ si ho ještě vůbec, nebo si ho za ty léta zabíjení monster zapomněl?"
,,Můj syn, kde je můj syn?"
Zvedla se z pohodlného křesla, přešla ke kotli. Nasypala do něho zrnka nečeho, u čeho Hayden nedokázal určit čeho. Zakroužila nad ním párkrát rukou, dokud se z výparů nevytvořilo promítání. Hayden přišel blíž a zíral, jako by to bylo zrdcadlo. Dým ukázal mladíka na vraním koni míjící si to krajinou.
,,Má namířeno do hlavního města, do Wyzdiemu."
,,Kurva." už se připravil k odchodu, dokud ho Suzana nechytla za ruku.
,,Měj se na pozoru, Haydene. Poslední dny pro něho nebyly pro Leslieho moc příjemné. A také bys měl něco vědět."
Zem se z ničeho nic otřásla. Bylo to tak náhlé a jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo. Hayden se musel něčeho chytnout na tu chvíli. Pak se podíval na Suzanu mrazivýma očima.
,,Srdce světa. Zničil ho." řekla dřív, než se stačil na něco zeptat. Její hlas byl najednou vážný a stručný.
Překvapeně se Hayden kolem sebe rozhlížel, dokud jeho pohled nezůstal na Suzaně.
,,Kdy?!"
,,Předevčírem, asi. Za dva dny přijde konec nás všech. Nikdo už v tom nezabrání, jenom Strážci dokážou vytvořit nové. Kdo ví, jestli opravdu existujou."
Hayden nyní kráčel po místnosti podobně, jako předtím Suzana. Vrtěl hlavou a nechtěl tomu věřit. Co ho sakra donutilo rozdrtit na kousky tak vzácný a hlavně tak důležitý předmět v celém vesmíru? Měl ho radši nechat zabít už dřív, když se ho panovník pokusil zneškodnit? Nebo to byla jeho vina, že nezůstal s ním a s Merilyn? Co když opravdu otrávil jeho matku? Nic z toho nebude vědět, dokud se k němu nedostane. Ale cesta odtud do západního králoství může trvat dva týdny, tolik času nemá. Na jazyk se mu dostávalo tolik nadávek, které z něho padaly samy od sebe.
,,A co mám podle tebe teďka dělat?"
,,Všemi známý a neohrožený slayer se ptá prosté čarodějky, co dál?" znova se zasmála, jako by se nic nestalo. ,,Teď se můžeš jen modlit, zabijáku. Ale být tebou, jela bych za ním. Možná ho ještě stihneš."
Podezřele se na ní podíval. ,,Tys viděla něco víc, že ano?"
,,Možná, ale nic z toho ti nemohu říct."
Jestli šlo o konec světa, Hayden si nedokázal vysvětlit, proč to ta záludná vědma odmítá prozradit.
,,Ale něco ti řeknu. Leslie už není tvůj malý chlapeček. Vlastně jsem nic dobrého o něm neslyšela. Jestli když jsi odešel měl na svědomí pouhé malé krádeže, teď by se z jeho zločinů dál napsat román."
Nechtělo se mu mluvit. Nevěděl ani co má říct. Své dítě dekádu neviděl a kdyby se nedozvěděl kontext, těžko by uvěřil, že se baví zrovna o jeho synovi. Leslie. Jako by dokázal na toto jméno zapomenout.
,,Možná proto bytosti jako ty nemají mít potomky."
Bez jediného slova se na ní podíval. Hluboko do jejích očích. ,,Co tím chceš říct?"
,,Nic. Jen, že asi není jednoduché vychovávat děti v tvé situaci. Hlavně když jeden z rodičů není člověk. Co je potom to dítě? Mutant? Hybrid?"
,,Chyba." doplnil ji. ,,Chyba, která se neměla stát."
Vrátil se ke skleničce a vylil celý její obsah do sebe. Poděkoval a rozloučil se. Když vyšel ven, už z oblohy nespadla ani kapka vody. Kobyla ho pohledem vítala. Rozvázal ji a nasedl. Pojede tam, kde dlouho nebyl. Zemi, kterou dlouho nenavštívil. Tam, jež má zakázáno vkročit. Pobídl klisnu a ta ho vezla směrem na jih. Bylo načase se opět setkat.
Sladká domovina.