Krátké povídky s mýma ocečkama *OMEGALUL*

První porada

,,Vítejte na prvním schůzce Tvořitelů míru."
Franziska si všechny prohlížela. Z těch co dorazili znala jen Felixe a samozřejmě svého bratra, který to všechno zorganizoval. Jinak to byli pro ní samé nové tváře. Leo jí o nich něco povídal, ale na živo je viděla poprvé. Čarodějka léčitelka v přestrojení prádleny, Elizabeth. Mysteriózní cestovatel a lukostřelec, Matthew. A jako poslední byl alchymista z odporující říše ze západu, Leo mu říká Leslie. Neobvyklé kombo, ale Franziska se dokáže vypořádat s čímkoliv, co jí život přinese na zlatým podnose.
,,Jsem potěšen, že jste do jednoho dorazili." promlouval Leo.
Franziska vedle něho stála, zatím co ostatní seděli u dlouhého stolu a naslouchali. Na stůl Franziska připravila misku s ovocem, ale nikdo se toho za tu dobu ani nedotkl. ,,Ovoce je fajn, ale možná, jenom možná, by více ocenili talíř s dezerty." hlas jejího bratra se jí ozýval v zadu hlavě, kdykoliv se na tu mísu jen podívala.
,,Ty bys to více ocenil. To jsi chtěl říct."
Místo, které našli, bylo sice skromné, ale útulné. Pár místností vedoucí z hlavní společenské haly. Kdysi toto sloužilo jako skrýš pro vojáky, ale potom co se sem dostal princ Therigardu, nechal celý bunkr renovovat a předělat ji na více obytnou a pohodlnou. Už se tu dalo přebýt delší dobu, i když bylo místo ukryté pod zemí. Stala se z toho taková krčma.
Leo si povzdechnul. ,,Jak všichni víme, První Říše se rozdělila před dvouma stoletíma a od té doby se vztahy mezi východem a západem jenom zhoršujou. Válka stále přetrvává a je otázka času, kdy dojde k dalším bojům. Proto jsem já, moje výsost, Leo Albrecht z Therigardu, povolal vás, aby jsme společně tuhle válku ukončili navždy. " zněl tak sebejistě, jako by pocit, že za ním stojí dalších pět lidí podporující jeho nápad ho nabíjel sebevědomím, jako nikdy předtím.
Na jeho proslov nikdo nic neřekl, což Lea zase znervóznilo.
,,Jestli mohu dodat," ozvala se Franziska. ,,Toto je seriózní nezávislá organizace. Jestli že se jen pokusíte tuto skupinu podrazit, bude vás čekat odpovídající trest." Lehce se dotkla rukojeti svého meče, který měla v pouzdře připevněným na jejím opasku.
,,Ale věříme, že všichni máte dobré účely." zastavil ji Leo.
Rudovlásek si odkašlal a zvednul ruku. ,,Mohu?"
,,Jistě." usmál se Leo.
Leslie se zvednul ze svého místa. ,,I já jsem potěšen býti mezi vámi."
I kdyby Franziska už nevěděla o jeho původu, poznala by, že není odtud. Jeho theriština byla plynulá, to ano, ale jeho výslovnosti nebyli správné a přízvuk byl úplně mimo. ,, Hlavně jsem poctěn být v přítomnosti Therigardského prince, jeho společnosti a samozřejmě této dámy. " pozvedl Elizinu ruku a políbil ji. Pozasmála se, ale Franziska pochopila, že se cítí trochu trapně.
,,Ale nemohu si pomoct. V hlavě se mi opakuje jedna a ta samá myšlenka, který se nedokážu za žádných okolností zbavit. A jestliže tato organizace je opravdu vážná, dovolím se ozvat." promlouval s nečekanou elegancí. Franziska si na chvíli i nevšímala jeho jazykové nekorektnosti.
,,Matthewe." ukázal na Matthewa, který už napůl usínal. Jeho obličej byl trochu překvapený, jakoby doufal, že na něj za celé setkání nikdo nepromluví. ,,Je to tvoje jméno, že? Matthew?"
Přikývl a zase zavíral oči.
,,Jseš lukostřelec, mám pravdu?" optal se znovu Leslie, načež Matthew znova přikývnul. ,,Tak se tě na něco zeptám, jestli mohu. Co máš s očima?"
Ticho. Všem došlo, že naráží na Matthewovi vybledlé zornice. Ten se jen pozasmál, ale neodpověděl.
,,Že by snad vada zraku?"
,,Možná." řekl klidně Matthew.
,,Tak se zeptám líp, co přesně vidíš?"
Franzisce se začla vařit krev. Co tím Leslie myslel, a proč byl jeho hlas tak bodající?
Matthew jen vzhlédl vzhůru k Lesliemu. ,,Nic."
,,Tak to tu máme černé na bílém." pohlédl směrem k Leovi. ,,Vaše výsosti, jak můžeme věřit lukostřelci, který si nevidí ani na chodidla? Jenom někomu ublíží, a to nejde moc s naší agendou."
,,To je validní otázka." potvrdil Leo.
,,Prosím," Matthew si dal v pohodě ruce za hlavu, jako kdyby měl celou situaci pod palcem. ,,sice je můj zrak nefunkční, vsadím se, že z luku střílím líp než vy všichni dohromady."
V okamžiku chytl Leslie Felixe, který potichu seděl u stolu, za paži a do druhé ruky vzal jablko z misky. Felixe postavil ke zdi a na jeho hlavu položil perfektně jablko. ,,Prosím, tak se ukaž."
V tu ránu Felixovi došlo, o co se jedná a nesmírně se začal klepat strachy.
,,Tak a dost." ozvala se Franziska. ,,To by stačilo. Matthewe, nevšímej si ho."
Matthew ji vůbec neposlouchal. Zvedl se ze židle, luk, který měl přehozený přes záda si sundal a stejně tak do druhé ruky vytáhl jeden šíp z jeho brašny.
,,Hej, nemusíš to dokazovat, my ostatní ti věřímě." naléhala Franziska.
,,Jistě, nestřílej, přece jenom, ústup je pochopitelný přístup." pokračoval Leslie a stoupnul si vedle Matthewa. ,,Nechceš přece ublížit tomu nevinnému dítěti."
Natáhl šíp o pružinu luku.
,,Matthewe, já přísahám, pokud to pustíš-" v tu chvíli ucítila dotek na jejím ramenu. Byla přivítana s úsměvem jejího bratra, jako kdyby se nic nedělo.
Šlo slyšet Felixovy tiché modlitby, ale to Matthewa vůbec nezastavilo. Leslie se škodolibě šklebil, že Franziska měla chuť mu dát pěstí.
Moment pravdy. Matthew pustil pružinu se šípem. Felix si zakryl oči dlaněma. Ozval se náraz do dřevěné stěny.
,,Aah, to je smůla, ale očekávaná." zachechtal se Leslie. Přišel k Felixovi a z jeho hlavy si vzal nedotknuté jablko. ,,Jaká to škoda. Tudíž tento fakt potvrzuje moji teorii."
Franziska byla na jednu stranu zklamaná, ale na druhou ráda, že Felix přežil bez jakéhokoliv zranění.
,,Jako vždy jsem měl pravdu. Příště mi budete věřit." prohlédl si ovoce, které v ruce držel. Jakmile se do něho chystal zakousnout, Franzisce málem chytnul šlak, a to určitě nebyla jediná.
Rychlostí blesku jablkem projel šíp, vytrhl ho Lesliemu z ruky a připevnil ke zdi. Leslie mohl být rád, že se šíp jeho samotného ani nedotknul. Když se Franziska na Matthewa podívala, na obličeji se mu vyrýsoval spokojený úsměv.
,,Jseš normální?!" vyhrkl Leslie. ,,Málem jsi mě zabil, ty čůráku zkurvenej! To ti to vůbec nevadí?!"
Matthew na to nic neříkal. Jen si sesbíral dva vystřelený šípy a vrátil si je do brašny.
,,Pokud mám nějaký cíl, neminu ho." řekl po chvíli.
Lesliemu ta odpověď nestačila a rozhořčeně pořád nazýval Matthewa různýma nadávkama, kterým pak Franziska ani nerozumněla z důvodu jazykové bariéry.
,,Uh, děkujeme za názórnou ukázku." Leo byl pořad trochu nervózní z této potyčky, ale dokázal konverzaci rychle převést na jiné téma.

...

,,Jseš si jistý, že to byl dobrý nápad?" zeptala se Franziska.
Už bylo pozdě a oni se za chvíli museli společně vrátit na zámek, než král začne mít jisté podezření, ale než tak udělali, uklízeli krčmu potom, co už porada skončila, nebo spíše, Franziska uklízela a Leo na ní pečlivě dohlížel tím, že dojídal zbylé ovoce.
,,Co máš na mysli?" optal se s plnou pusou.
,, Víš, jsme ve válce, osud našeho lidu leží v našich rukách a ty k nám přizveš někoho z opozující strany, který se mi ani trochu nezdá. Není to až moc velký risk?"
,,Franzisko, jsi zase moc podezřívavá. Leslie mi pomohl, když mi hrozila oprátka, pamatuješ? Opravdu se není čeho se bát. Vím, že dnešek byl celkem neobvyklý, ale já vím, že on to tak nemyslel. Jenom chtěl pro náš tým jen to nejlepší, to je přece pochopitelné."
,,Felixe klidně použil jako terč, i když byl přesvědčený, že Matthew nebude schopný trefit se trefit toho jablka. Bez promýšlení vystavil Felixe k potenciálnímu nebezpečí." namítala Franziska. ,,A neměl ani trocha soucitu."
,,Vidíš všechno černě. Zkoušela si někdy přemýšlet jinak než pesimisticky? Rozhlédni se. Máme vlastní klubovnu, přátelé kryjící nám záda a veselou budoucnost před námi. Copak to není důvod k oslavě?"
,,Leo, ale co když vůbec nemá dobré účely a celý ten tvůj plán ke štěstí ti, teda nám pokazí? Toho se ani trochu neobáváš?"
,,Ne, protože narozdíl Leslieho znám líp než ty a vím, že tohle by nikdy neprovedl."
,,Znáš ho jenom kolik, dva týdny? Z toho si s ním mluvil jen dva dny." Franziska si byla jistá, že kdyby to nebyla její jediná a poslední rodina, už by odešla co nejvíc daleko od něho. Nebyli si vůbec podobný, možná to byla povaha, možná výchova. Přece jenom byli rozdělený v brzkém věku. Zatím co Leo dostal královu přízeň, díky jeho vzácnému daru, Franziska zůstala po zbytek dětství v sirotčinci, dokud ji neposlali do kláštera, kde měla zůstat po zbytek jejího života.
,, To je o jeden den víc než ty." nepřestával ho bránit, ať se Franziska snažila sebevíc.
Vždycky, když se rozhádali, Franziska si mohla nalhávat jak chtěla, že se jedná o sourozeneckou hádku, tudíž jejich strany jsou vyrovnané, hlavně když jsou dvojčata. To ale už dlouho nebyla pravda, možná kdyby byli zpátky oba v sirotčinci, ale teď měl Leo vždycky navrch, i když to nedával najevo. Franzisce to však bylo jasné. Leo už nebyl pouhý sirotek, vystrašené a stydlivé dítě. Byl to Therigardský princ a právoplatný nástupce trůnu. Přesto že mu už je přesně 20, v hloubi duše je pořád naivní dítě s dětinskou představou o skutečném světě. Nemohli se vůbec srovnávat. Zatím co Franziska dřela každý den a každou noc, aby mohla už vypadnout z toho příšerného kláštera a bojovat za svou zemi, Leo poléhával na královských loží, bavil se na bálech, jídla se mu dostávalo víc než dost a pořád byl někým víc, než Franziska. A to jenom kvůli fešnýmu titulu. Franziska se někdy sama sebe ptala, jestli mu závidí, nebo je ráda, že neskončila stejně. Možná by byla někým jiným, kdyby ji také vychovali na královském zámku, a možná Leo by byl někým jiným, kdyby se s jeho darem vůbec nenarodil. Co by na tom záleželo? Stejně na něj určitě zapomněl, když ho ani jednou nevyužil, ani netrénoval. Král mu sám naručil nosit celou dobu rukavice a ani jednou je ze sebe nesundat. A tak Leo i udělal.
,, Ugh, zapomeň, že jsem vůbec něco říkala." povzdechla si otráveně Franziska. ,,Radši už dojez, ať můžeme vyrazit."
Tak jak řekla, v misce nezbylo vůbec nic. Franziska pomohla Leovi se vyšvihnout na koně a poté se společně vraceli domů.
I přesto, že to Franziska chtěla nechat plavat, pořád se jí v hlavě držela jedna a ta samá myšlenka. Možná to byla jen její podezířavost a její problémy někomu věřit, ale byla si jistá, že ten mladík nemíní nic dobrého. Je jen otázka času, kdy to Leo zjistí sám.