Danke | Han Jisung | Pokračování

zwölf

Han Jisung.

Han Jisung.

Han Jisung.

Haaaaan Jisuuuuung.

Proč ho jen musím potkat... ze všech možných lidí zrovna jeho...

A když už to musel být on, tak to nemohla být lepší situace!? Musela jsem vypadat jak debil. DEBIL. JAKO DEBILNÍ SMAŽKA. Co si jen musel myslet?

Hej, dívejte se na ní, jak se za ty dva roky změnila. Vypadá jak pračka. Hahahaha.

Bouchnu hlavou o lavici a začnu nervózně třepat nohami.

Co když si říká, že je lepší že to mezi námi skončilo? Že vlastně vůbec něco nezačalo?

Ha, mám na víc... můžu mít každou hahHA.

CO KDYŽ SE VRÁTIL K NARI?

,,Hej Haneul!" Promluví na mě Changbin a poklepá mi rukou na zádech.

,,Nemluv na mě." Zamumlám a zatřesu sebou, aby ze mě dal ruku pryč.

,,Co se děje? Ani si nešla na tu party...těšili jsme se na tebe." Řekne smutně a přisune se ke mně blíž. ,,Já se taky těšila..." Řeknu taky smutně a zabodnu do něj pohled. Zvednu hlavu z lavice a propletu si vlasy prstami.

,,Nevím, jestli ti to mám říct-"

,,ŘÍKEJ!" Ani to nestihnu doříct a už je ke mně nakloněný.

,,Ježíš, ty jsi fakt něco. Odpal zpátky." Řeknu si pro sebe a bouchnu ho po zádech a zaleze zpátky.

,,Hele, ale nikomu to nesmíš říct." Několikrát kývne a usměje se na mě. Proč je tak nadšenej, chystám se mu říct moje utrpení a on se těší.

,,Je tu jeden kluk-" ,,Ehhhhh, kluci." Řekne znechuceně a já se zasměju. ,,Buď ticho! Sám jsi kluk!"

,,Když jsem ještě bydlela v Koreji, před dvěma lety, tak jsem se tam skamarádila -po nějaká době mluvení, hádek a takových věcích- s jedním klukem." Začnu mu vysvětlovat.

,,A on tě poslal do prdýlky?" Zeptá se. ,,Ne tak ne, poslouchej."

,,Takže pak jsme se začali bavit atd... já ho začala mít ráda, protože kdo by ho neměl rád, on je takové zlatíčko zlaté, roztomilé- ehm, co to říkám, pokračuji."

,,Klídek Hani." Zasměje se a já pak s ním. I KDYŽ TO VTIPNÝ NENÍ.

,,Takže jsme se začali mít rádi a takové věci... No a já jsem byla tupá a blbá a udělala tolik chyb. A nakonec jsem odjela do Německa a řekla mu to na poslední chvíli, což jsem dělat vůbec měla. Chápeš zatím?" Řeknu s nadějí v hlase, protože ani já nechápu sama sebe. Kývne a ukáže rukou ať pokračuji.

,,No a včera jak jsem šla kupovat Nayeon dárek, jsem do něj narazila, jak jsem odcházela pryč... a utekla..." Povím smutně, podívám se na něj a čekám co mi na to řekne. Ah, řekne mi jak jsem blbá.

,,A stále ho máš ráda?" Zeptá se. ,,Asi jo? Já nevím... on byl moje první pravá láska. A když jsem ho včera viděla, myslela jsem, že zešílím." Povím a chytnu se za vlasy.

,,Hmmm a nevíš co tady dělá?" Kývnu a podívám se po třídě. ,,Bydlí tady jeho kamarádka, za kterou dost možně přijel. Kamarádka z Koreje mi to měla zjistit, ale JEŠTĚ SE MI NEOZVALA." Řeknu konec věty velice naštvaně:))

BOŽE SARAH, CO TAM TAK DLOUHO DĚLÁŠ??

TO JE TAK TĚŽKÝ SE HO NA TO ZEPTAT??? HOLKA JEDNA JÁ TĚ-

,,Oh, tak to je hezký... A co s tím hodláš dělat?" Poví a opře si ruku o lavici a položí na ni hlavu.

Ukážu na sebe prstem a povzdechnu si. ,,Nemám tušení... aspoň 'ahoj' mu chci říct."

,,Oh, takže ho máš stále ráda a on tebe možná taky, takže-"

KDE SI TO VZAL Z TOHO, ŽE MU CHCU ŘÍCT AHOJ.

,,Ne! Pochybuju, že mě ještě chce." Povím a založím si ruce na hrudi. ,,Ále... Haneul, říkala si jak jsi byla odvážna ve všem... Ještě jsem tě takovou neviděl, ale věřím ti." Řekne a mrkne na mě. ,,A?" Povytáhnu obočí a trochu otevřu pusu.

,,A? Sbal ho." Zašeptá a nakloní se ke mně. Zasměju se a taky se k němu nakloním. ,,NE." Řeknu s trošku agresí v hlase <3.

,,Proč ne, Haneul? Jsi tu už dva roky stále jsi nešla s žádným klukem ven. Říkal jsem si proč a tady je důvod! Ten tvůj kluk! Jak se jmenuje?" Poví a plácne mě po stehně.

,,Tý jo, ty jsi chytrej." Řeknu a ironicky se zasměju s ním. Jak se jmenuje? Mám mu to říct? Stejnak ho nezná, ha.

,,Han Jisung."

,,Oh, Han?"

,,A CHOI HANA?" Řekne nahlas a zvedne se ze židle.

Oh.

Oh.

Ohoho.

NEEEEE, MŮJ BOŽE. ON JI ZNÁ? TAKŽE ZNÁ I JISUNGA? A CO KDYŽ O NAŠEM VZTAHU VÍ VŠICHNI TADY A PROTO SE SE MNOU NIKDO NA ZAČÁTKU NEBAVIL? COŽE TAK TO NE. PROČ JE ZNÁ? JAKTO, ŽE JE ZNÁ? TO NENÍ PRAVDA, ŽE NE?

,,T-ty je... znáš?" Řeknu se slzami v očích. ,,Jasně, že jo! Chodí sem každý rok a Hana.... Oh."

,,Oh." Vydechne a sedne si zpět na židli.

,,Haneul... vážně ti nechci nic říkat..."

,,Povídej." Řeknu bez emocí a ani se na něj nepodívám.

,,Je to tak trošku v prdeli."