Amaris Raddleová

Prolog

20.9 1980

„Deimosi, prosím," pronesla tiše dívka na pokraji pláče. „Nechci tam jít." Bílé vlasy s nádechem stříbrné měla svázané do drdolu, na sobě měla typické černé šaty, vysoké podpatky a byla nalíčená. I když bylo Amaris již patnáct let, díky své velmi hubené postavě vypadala mnohem mladší.

Deimos si povzdechl a rukou si prohrábl své vlasy, které měly naprosto stejnou barvu jako vlasy jeho společnice. Stáli před zavřenými dveřmi, které vedly do místnosti, kde se konaly smrtijedské schůze.

Bylo mu dívky opravdu líto. Na svůj věk měla velmi náročný život, který se samozřejmě odrážel na její psychice. A on byl jediný, kdo to věděl. Žil s ní už od jejího narození a pomáhal její matce se o ni starat. Byl pro ni jako druhý táta, i když to byl bratr její matky. Co si budem, Voldemort není zrovna nejlepší a nejstarostlivější otec.

„Amaris," povzdechl si znovu po chvíli. „Víš, že se tomu vyhnout nemůžeš." Věděl, že tyhle slova jí zrovna nepomohou, ale nechtěl jí dávat plané naděje.

„Bojím se," vydechla tiše dívka. „Bojím se, že to bude bolet." Deimos na nic nečekal a pevně Amaris obejmul. Věděl, že ji to před každou schůzi vždy pomohlo.

„Není to zas tak hrozné," snažil se ji utěšit, i když neříkal úplnou pravdu. „Je to nepříjemné, ale dá se to přežít. Ty to zvládneš. Jsi ten nejsilnější člověk, kterého znám," věnoval jí povzbudivý úsměv a pak ji pustil. „Je čas. Musíme jít."

Amaris se zhluboka nadechla, nasadila kamenný výraz a otevřela dveře. Pohledy všech Smrtijedů, kteří už seděli na svých místech, se na ně upřely. Amaris jim věnovala jeden chladný pohled, než po boku Deimose zamířila ke svému místu u stolu. Po pravé ruce Voldemorta. Usadila se na své místo a Deimos se posadil vedle ní.

Její matka, která měla stejné bílé vlasy jako Amaris a Deimos, se na svou dceru hrdě usmála. Amaris jí úsměv neopětovala. Otočila hlavu doleva a spatřila červené oči jejího otce, které ji doslova probodávaly. Chvíli spolu udržovali oční kontakt, než se Voldemort postavil.

„Vítejte, Smrtijedi," pronesl vysokým chladným hlasem, který se okamžitě rozlehl celou místností. „Jsem rád, že jsme se sešli v tak hojném počtu. Je mi známo, že od minulé schůze jsme ztratili několik věrných bojovníků, jejichž místo už nikdo nikdy nenahradí. Uctívejte jejich památku."

Na toto jeho prohlášení nikdo ze Smrtijedů nereagoval. Jen ztuhle seděli na své židli, pohledy upíraly do desky stolu a bedlivě poslouchali.

„Nyní se ale přesuneme k neodkladné záležitosti, kterou dnes musíme vykonat. Jak někteří z vás už ví, má dcera nedávno dovršila věk patnácti let. Je tedy na čase, aby dostala své znamení a stala se součástí naší armády. Povstaň, Amaris."

Ještě než se mladá dívka postavila, zachytila povzbudivý pohled Deimose. Pak se zvedla ze židle a postavila se na proti svému otci. Zaklonila hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. Byl oproti ní velmi vysoký.

„Poklekni." Amaris učinila tak, jak jí přikázal.

„Přísaháš, že mi budeš věrná až do konce svého života?" ozval se Voldemort chladným hlasem.

„Tak přísahám," odpověděla pevně Amaris.

„Přísaháš, že mě nikdy nezradíš a budeš bojovat po mém boku?"

„Tak přísahám."

„Přísaháš, že budeš plnit všechny příkazy, které ti zadám a v případě, že selžeš, poneseš následky?"

„Tak přísahám."

„A přísaháš, že pokud se mi něco stane, zastaneš mé místo a dokončíš to, co jsem začal?"

„Tak přísahám."

„Pozvedni levou ruku," přikázal a Amaris k němu natáhla své levé předloktí.

Voldemort jí vyhrnul rukáv šatů a pevně jí omotal prsty okolo zápěstí. Pak přiložil hůlku k její holé kůži a začal mumlat nějaká neznámá slova. Na světlé kůži se pomalu tvořilo tmavé znamení, které se kroutilo jako had. Amaris se ani nepohla. Pouze zírala svému otci do očí. Za několik málo vteřin bylo Znamení zla hotové.

„Povstaň," přikázal jí Voldemort a Amaris se okamžitě napřímila. „Doufám, že ve svých službách nikdy nezklameš."

***

Vítám vás všechny u nového příběhu😁. Vím, že tahle část nebyla nijak zajímavá, ale je to jen prolog. I tak ale doufám, že vás zaujal.

Pro všechny, koho by to zajímalo, nemám předepsanou žádnou kapitolu, takže opravdu nevím, jak často budou vycházet. Znáte mě😅. Ale snad se to od minulého příběhu trochu zlepší.

A jak se těšíte zítra do školy? A do jaké třídy jdete? Všem, kteří jdou na novou školu, přeju hodně štěstí, jsem v tom s váma😅🍀.