"bude v pohodě?"
"to kdybych věděl Dejo" povzdychne si David
"ona teď hlavně nemusí zůstávat ani na pět sekund sama" hladí kačka Davida po ruce
"jdu se na ni kouknout" Zvedám se z křesla a jdu po schodech nahoru.
Otevírám dveře od ložnice které hned zavřu a jdu k ní. Je vzhůru a brečí.
"co tady dělám?" popotáhne
"pamatuješ si něco vůbec?" objemu ji
"něco jo" objetí mi oplatí
"teď už bude dobře" jednou rukou ji objímám a druhou jí hladím po vlasech
"chceš dolů za ostatníma?" políbím ji na spánek
"kdo tam je?"
"Viki, Dejan, Mňoukr, Kačka, Šája a David"
"hm" mykne rameny
"tak pojď" chytám ji za ruku a vedu dolů.
"promiň" šeptne když scházíme schody
"za co zlato?" ona mi už neodpoví protože se objevíme v obýváku
"zlato?" nechápe Šája
"ehm, co?" divně na ni kouknu
"Martine my to slyšeli, takže zlato jo?" usměje se Dejan
"tak dělej Štuky" tleskne Kači
"ehm, chodíme spolu"
"přejem" usměje se Viki
