Ztracená

2. Kapitola

Ráno jsem se vzbudila a cítila se šťastně a myslela na dnešní sraz s Alexem. Došlo mi že dnes musím vypadat lépe kvůli tomu srazu. Šla jsem do koupelny opláchla si obličej a vyčistila si zuby. Vzala jsem hřeben a kulmu na vlasy a udělala jsem si lokny a namalovala jsem se trochu výrazněji než jindy a musím říct že mi to sluší. Oblékla jsem si dnes černý top s krajkou který jsem si včera koupila a vzala si k tomu černé džíny s vysokým pasem který jsou roztrhaný na kolenou a tenisky. Nesměla jsem zapomenout na svůj přívěšek. Sešla jsem po schodech do kuchyně kde seděla Millie a snídala. Máma se na mě otočila a řekla "Dobré ráno zlatíčko dáš si taky snídani?" usměje se "Dobré ráno mami. Ne dnes si nedám vezmu si svačinu a najím se ve škole a Millie? Já dnes jedu do školy autobusem takže můžeš rovnou do práce." máma i Millie se na mě divně podívají ale nic neříkají. Millie přikývne na souhlas a já se rozloučím a odejdu. Jdu na autobus a dost přemýšlím nad věcmi který se dnes můžou stát ale přijde mi to nereálné. Přijede autobus a já nastoupím a vidím že tam sedí ten blbeček ze čtvrťáku. Podívá se na mě a zašklebí se. Půjdu si sednout a sednu si co nejdál od něj.  A začnu zase nad vším až moc přemýšlet dokud mi někdo nezaklepe na rameno. Podívám se a zjistím že tam stojí ten kluk a zasměje se a řekne "Hele jdeš do školy?Jestli jo tak bys možná mohla přestat snít o věcech co nejsou a nikdy nebudou reálné a mohla by jsi vystoupit. Pokud teda nechceš jet dál." až teď mi došlo že jsem byla zabraná tolik v myšlenkách že jsem málem zapomněla vystoupit podívám se na něj a on se rozesměje. Protočím oči a vystoupím. Jdu do školy a jdu po chodbě ke své skříňce a vezmu si učení a jdu kolem kluků ze čtvrťáku a samozřejmě i kolem něho a on mi podkopne nohy, já zakopnu a všechno učení mi spadne. "Dávej pozor kam šlapeš prcku." řekne samozřejmě ten debil kterého nemusím už od začátku školy a to je teprve druhý den. Začne se smát a ostatní kluci samozřejmě taky a odejdou. Najednou ke mě přiběhne Alex a pomůže mi sesbírat učení ze země. "Hej jsi v pohodě?" podívá se na mě. "Jo jsem,proč bych neměla být?" odseknu hnusným tonem a hned toho lituji. "Tak promiň že jsem se ptal." odsekne stejně hnusně jako já a otočí se a odejde. Rozběhnu se za ním a chytím ho za zápěstí. Prudce se zastaví a otočí se a já do něho vrazím. Podívá se na mě naštvaně "Promiň nechtěla jsem být na tebe hnusná kvůli těm debilům. Mrzí mě to. Odpustíš mi prosím?" jeho pohled zmírnil a odpověděl "V pohodě chápu tě. Taky mě dost nasrali už jen tím že ti podkopli nohy." obejmu ho a půjdeme do třídy. Sedneme si vedle sebe a začneme si povídat o dnešku. Za chvíli zazvoní na hodinu a já i Alex začneme poslouchat co říká učitel a začneme si dělat poznámky. Když skončí škola jdeme s Alexem do té kavárny. Cestou si povídáme a když přijdeme do kavárny tak si dám horkou čokoládu a Alex si dá černé kafe. "Pověz mi prosím něco o tobě." usměju se "No tak jmenuji se Alexandr Style a je mi 15 no skoro 16. Bydlím kousek od školy asi jen jednu uličku . Mám staršího bráchu je mu 19 a jmenuje se Max.  A hraju fotbal. Pověz mi taky něco o sobě." začnu přemýšlet a nakonec řeknu "No tak víš že se jmenuji Evangelina Chloe Pierce. Je mi čerstvých 15 let. Teprve před měsícem jsem se sem přistěhovala a je tu všechno pro mě tak nové. Chci tady začít dělat nějaký sport nejlépe nějaký bojový. Mám sestru Millie a je jí taky 19, jsem si s ní hodně blízká jelikož jsi můj jediný kamarád." znervoznim "Víš o tom že jsi strašně pěkná?" zčervená a nepatrně se usměje "Nejsem, nevím co ti na mě přijde hezké." zasměju se. "Všechno. Jsi celá nádherná, už od prvního pohledu jsi se mi moc líbila." teď se začnu červenat já. "Ty mě taky." byla to pravda i on se mi od prvního pohledu moc líbil. Je vysoký, hubený, má černé vlasy, zelené oči a dokonalý úsměv. Mohla bych se na něj dívat pořád. "Hele nechtěla by jsi do téhle kavárny chodit každý den po škole? Můžeme z toho udělat tradici." zasmál se a já taky. "Jasně proč by ne." povídali jsme si dál a nevšímali jsme si jak letí čas. Najednou vidím že mi volá Millie, nevezmu jí to a najednou mi přijde od ní zpráva. "Můžeš mi sakra říct kde jsi?! Je půl jedenácté a venku je už tma a rodiče úplně šílí!" najednou mi dojde že venku už se setmělo. Napíšu ji "Promiň zdržela jsem se v kavárně už běžím." řeknu Alexovi že už musím jít, nabídl mi že mě doprovodí ale odmítla jsem protože musím běžet jinak mě rodiče zabijou. Vyjdeme ven a zjistíme že prší obejmu ho a rozběhnu se v dešti domu. Přiběhnu domu a jsem celá mokrá. Millie čeká v obýváku a vypadá dost naštvaně, omluvím se jí a jsem ráda že rodiče už spí. Odejdu do pokoje a vezmu si pyžamo a zalezu do postele se svým deníčkem. Několik týdnů jsme se scházeli v kavárně každý den a stali se z nás nejlepší kamarádi. Samozřejmě za těch několik týdnů jsem se potkala s tím debilem ze čtvrťáku a samozřejmě měl ze mě vždy jen prdel. Ale aspoň vím že se jmenuje Viktor. Ležím v posteli a už je to několik týdnů co začala škola. Píšu si svůj deníček který si píšu každý den. A zničeho nic mi přijde zpráva od Alexe že zítra se mnou musí mluvit o něčem důležitém. Chystám se ke spánku , nemůžu spát protože myslím na tu zprávu od Alexe. Ale nakonec stejně po pár minutách usnu.