365 dní of ereri

3

Čekal jsem že mi něco udělá ale ono nic. Byl hodný a taky docela hezhý. Ale co to plácam on byl úžasný. I když ho neznám. No nic teť jsem na pokoji a čekám na svého bráchu. Furt se nevrací. Radši už pujdu spát, v hotelu budem ještě týden tak doufám že se nebudu nudit.

Ráno s vzbudím a oddechu si protože uvidím vedle sebe bráchu. Máme manželskou postel. Vstanu a napíšu bráchovi že jdu ven a že se vrátím na obět. Obleču se a udělám ranní higienu a pak vyrazím ven. Přemýšlím kam bych tak asi mohl jít. Furt se poflakuju po uličkách když vtom mě někdo zatáhl do temné ičky a přiložil mi k puse hadr. Pak už jsem moc nevnímal jen vím že mě ta osoba naložila do černé dodávky a někam mě vezla. Zbytek cesty jsem prospal.

Promiň mi to ale už jsem nemohl čekat dál. Hned jak jsem ho uviděl v tý uličce uspal jsem ho a naložil ho do dodávky. Celou cestu se na něj koukám a hladím ho po stehně. Samotzřejmě že řídí Erwin, já jsem u něj kdyby se náhodou vzbudil. Konečně zastaví u mého domu. Já mu poděkuju a vezmu si svůj poklad do náruče.

Otevřu dveře od své ložnice a položím ho na postel. Sednu si za pracovní stůl a začal dělat svou nudnou práci. Najednou uslyším jako by se pohla postel. Otočím se a zjistím že je vzhůru. Dojdu až kněmu a zezadu mu pošeptám do ouška. ,,Stratil ses chlapečku." Zašeptám a olíznu mu ucho. On se na mě vyjeveně podívá a já se usměju.