On oheň Ona voda Patří k sobě? /Dejzr/

~12~

Já: Jooo!
Iris: Tak vidíš! Už to umíš sám.
Já: Neumím. Zkoušíme to tu už hodiny a povedlo se mi to jen jednou.
Iris: Ale vyvolal jsi to úplně sám. Nijak jsem ti neradila.
Já: Bez tebe tady, bych to nezvládl.
Iris: Ale prosimtě.
Já: Ne vážně. Děkuju.
Iris: Přišel jsi se to naučit. Tak jsem tě to naučila.

Zase ten hlas. Proč? Co jsem udělal?

Já: Udělal jsem něco?
Iris: Proč se ptáš?
Já: Že tak mluvíš...
Iris: Jak mluvím?
Já: Naštvaně...
Iris: To se ti zdá.
Já: Dobře...

Pak jsme šli zpět do domu a tam povečeřeli. Faris s Mámou udělali nějaké tradiční jídlo tady na Garix. Byly to takové rolky se vším možným. Tu zeleninu či co to bylo jsem nepoznával a chutnalo to dost odlišně od normální zeleniny na Zemi, ale chutnalo mi to. Pak ale Máma řekla něco z čeho mi zaskočilo.

Máma: A tobě to teda Domčo nevadí že budeš spát u Iris v pokoji?
Já: Cože?!
Máma: Ty jsi mu to Iris neřekla?

Máma se podívala na Iris dost udiveným pohledem ale Iris byla očividně stejně překvapená jako já.

Iris: Já o tom doteď nevěděla!
Faris: Vždyť jsem to na tebe křičel z kuchyně. Bavili jsme se o tom tady s Gemou.
Iris: Možná jsme už byli venku.
Faris: *Povzdech* No to je jedno. Prostě budete muset být spolu v pokoji.
Iris: A proč nemůže být v pokoji pro hosty?!
Faris: Protože tam bude Gema. A nehádej se se mnou.
Iris: Já s ním v pokoji nebudu. Bude prostě spát v obýváku. Mě je to jedno.
Já: Jestli to tak vadí tak já klidně budu spát v obýváku.
Faris: Charis! Okamžitě přestaň. A ty Dominiku budeš v pokoji.
Iris: Ale...
Faris: Jak jsem řekl.
Iris: fajn.

V tu chvíli se Iris zvedne a odejde nejspíše do svého pokoje. Pak už uslyším jen velké bouchnutí dveřmi. 

Já: Možná by jsem měl v zájmu svého zdraví vážně radši spát v tom obýváku.
Faris: Je náladová ale přejde jí to.
Já: Doufám...

Pak už jsem jen pomohl uklidit nádobí a šel na smrt. Kdyby jste nepochopili tak jsem šel k ní do pokoje. Zaklepal jsem ale nic jsem neslyšel. Zaklepal jsem tedy znovu a to už řekla ,,No tak pojď''. pomalu jsem tedy vstoupil a rozhlížel se v jejím ,,doupěti''. Jako vážně to připomínalo spíše doupě než holčičí pokoj. Černé stěny, všude světýlka která jemně osvětlovala celý pokoj a minimálně vybavený nábytkem. Jedna skříň, stůl, sedačka a postel.

Já: Máš to tu hezký.
Iris: Díky.
Já: Jenom jsem ti přišel říct že jdu ještě s mámou pro pár věcí k nám tak...
Iris: Jasný. Jdi. Nemusíš mi to oznamovat. Já o ničem vědět nemusím.
Já: jestli jsi na mě naštvaná za to dole tak já jsem na tom stejně jako ty. Nevěděl jsem o tom úplně stejně.

Pak odejdu a s mámou vyrazíme zase zpět domů pro pár nejnutnějších věcí co budeme těch pár dní na Garix potřebovat.

~Prostě tu napíšu promiňte. Nemám moc čas ani náladu na psaní a proto je tu kapitola po takové době a chci vám taky oznámit že teď budou kapitoly vycházet opravdu minimálně z důvodu začátku školy. Mějte se fanfárově a ahoj!~