Bojím se! (upgrade)

3. kapitola

Ráno se probudím na budík, který mi začne zvonit. Jak já ten zvuk nenávidím. Ospale se zvednu a přejede mnou husí kůže. Rychle se převléknu do oblečení v kterém půjdu do školy, takže opět kalhoty a velký svetr.

Přijdu do kuchyně kde pozdravím mamku a s poděkováním si vezmu snídani, kterou mi připravila. V klidu všechno sním a u toho koukám na Spongeboba. Ano je mi šestnáct a koukám na Spongeboba. No a co? Je to dokonalý seriál na který budu koukat klidně i v padesáti.

Když dojím uklidím nádobí do myčky. Chci si dojít nahoru pro tašku, ale někdo zazvoní? Zmateně se kouknu na vchodové dveře jako kdyby se měli sami otevřít. V tuhle hodinu k nám nikdo nechodí.

Jdu tedy otevřít a vyjeveně koukám na našeho hosta. "Dobré ráno Kazu"řekne energeticky Kaori. "Půjdeme spolu do školy?"zeptá se a zářivě se usměje. Chvíli na něho vyjeveně koukám, protože ani Minoru za mnou ráno domů nechodí, takže na to nejsem zvyklí. "J- Jo klidně. Jen si dojdu pro věci, tak chvíli počkej"řeknu po chvíli trochu nervózně. "V klidu počkám tady" furt se usmívá. Se divím, že ho už z toho nebolí pusa.

Zavřu tedy dveře a jdu nahoru. Vezmu si tašku a zase běžím dolů kde se obuju. S rozloučením vyjdu ven. "Tak půjdeme tedy?"usměju se za tohle ráno poprvé. Kaori se s kývnutím rozejde do školy a já jdu vedle něj. "Divim se, že se ti chtělo jít se mnou do školy. Ani Minoru za mnou ráno nechodí"uchechtnu se a koukám na svoje boty. "Proto ten udivený výraz"zasměje se Kaori. "Asi si na to, ale budeš muset zvyknout, protože tohle budu dělat každé ráno" ušklíbne se. "Mě to nevadí aspoň ta cesta uběhne rychleji" řeknu spokojeně a je to pravda. Přišlo mi, že jsme skoro nic neušli.

Jdeme spolu do třídy kde si sedneme vedle sebe. Celou školu se nic neděje akorát Kaori se víc spřátelil s Minourem a jsem za to rád.

Když škola skončí Minoru se s námi opět rozloučí a jde domů. Kaori mě opět vyprovodí k mému baráku. "Hele myslíš, že by jsem mohl na chvíli k vám? U nás doma je teď tetička, která někdy za hodinu nebo dvě odchází a já se s ní nechci sejít, protože je vážně otravná"řekne prosivě Kaori. Jenom se tomu zasměju"samozřejmě že můžeš."

Otevřu mu dveře. V předsíni se oba zujeme a odhodíme tašky. Vedu nás do obýváku kde si sedneme na gauč. "Nemáš žízeň?"zeptám se ze slušnosti. "Vůbec. Nelámej si se mnou hlavu" usměje se děkovně Kaori. "Dobře a nechceš si zahrát něco na PS-ku? Třeba Mortal Kombat?"zeptám se zvědavě. "Wow ty máš PS-ko? Se máš. Jinak klidně můžeme. Mortal Kombat je super hra" řekne šťastně Kaori. Jsem rád, že má radost.

Zapnu ho tedy a dám tam Mortal Kombat. Hned se do toho pustíme. Je to docela nerozhodně, ale jinak je Kaori doopravdy dobrý. Začneme si u toho i povídat. "Hele ví ve škole, že si gay?"zeptá se z nenadání Kaori. Já se zakuckám svoji slinou a trochu červený kouknu na svoje nohy. "Ne neví. Jenom Minoru to ví. Jemu jedinému věřím natolik, aby to věděl"špitnu. "Promiň jestli jsem tě nějak zneklidnil jenom mě to zajímalo"řekne omluvně, ale pokračuje "víš jak jak jsem tě šikanoval. Hrozně se za to stydím. Přijdu si hrozně, že jsem ti nějak ubližoval"špitne a v periferním vidění vidím jak se ke mě pošoupnul trochu blíž. "Tohle mě neomlouvá, ale nedělal jsem to jen tak. Začal jsem zjišťovat, že jsem nejspíš taky gay a že se mi i dokonce líbí jeden kluk, ale já mu akorát ničil život. Byl a furt si to ty Kazu"šeptne Kaori a já se na něj vyjeveně kouknu s trochu rudými tvářemi. "Omlouvám se, ale tohle mě hrozně dlouho lákalo už delší dobu"špitne a já vůbec nevím o čem mluví, ale pak se ke mě přiblíží a políbí mě.
｡◕‿◕｡

｡◕‿◕｡

｡◕‿◕｡

｡◕‿◕｡

｡◕‿◕｡

Tak jsem zde s novou kapitolkou❤️. Snad se vám líbila. Snažila jsem se, aby se to dalo číst 😂❤️. Budu moc ráda za nějaký koment💭, který mě vždy přiměje psát dál 🥺❤️. Jak se jinak těšíte do školy zlatíčka?🏫📚 Já jsem opět nervózní na maximum😂❤️. No nic děkuju za hvězdičky 🌟a papa u další kapitoly 🥰.
Vaše Moriko-san 🥺❤️