Bojím se! (upgrade)

1.kapitola

Krásné snění mi přeruší budík. Nenávistně ho típnu a posadím se na postel. Protřu si oči, vstanu a jdu do koupelny kde si vyčistím zuby, poté jdu zpět do pokoje. Obléknu si normální černé džíny a větší svetr stejné barvy. Miluju velké svetry a mikiny cítím se v nich prostě dobře.

Jdu dolů do kuchyně i s taškou v ruce plnou učení. "Dobré ráno mami" pozdravím jí se zívnutím. Mamka mi pozdrav s úsměvem oplatí.

Udělám si něco rychle k snídani, když mám snězeno jdu se obout a s rozloučením jdu do školy. Po cestě potkám Minorua. Jde předemnou, tak ho doběhnu a šťouchnu mu do zad. On se s lehkým leknutím otočí. "Dobré ráno Minoru" usměju se a obejmu ho. "Dobré ráno Kazu" taky se usměje a objetí mi opětuje. "Tak co těšíš se do školy? Já docela jo. Jsem totiž zvědaví na toho nového studenta"ušklíbne se. "Ale jo já na to úplně zapomněl. Snad bude v pohodě"řeknu nejistě.

Minoru je můj jediný kamarád na celé škole. Ostatní mě buď ignorují nebo se mi občas posmívají za to, že jsem šprt, ale já se ani nějak extra neučim prostě mi to jde do té hlavy samo.

Povzdechnu si a vejdu s Minoruem do třídy. Jak jsem říkal všichni mě ignorují. Sednu si do své levice k oknu. Minoru bohužel vedle mě nesedí, ale mě to nevadí aspoň mám čas na přemýšlení.

Zazvoní a do třídy vejde naše třídní a za ní jde ten nový student. Stoupnou si před třídu a ten kluk přelítne ostatní pohledem, ale zastaví se u mě. Chvíli se na mě dívá, ale pak se koukne jinam. Nevěnuji tomu moc pozornost.

"Takže třído toto je váš nový spolužák Kaori. Chovejte se k němu prosím slušně. Takže kam tě posadíme"zkoumá očima třídu a zastaví se na mě"běž si sednout třeba ke Kazukimu". Povzdechnu si a nevěnuji tomu klukovi teda teď už Kaorimu pozornost.

Když skončí hodina a třídní odejde Kaori se na mě otočí"ahojky"usměje se na mě. S neutrálním výrazem se na něj otočím a pozdravím ho zpět. "Ty si mě asi nepamatuješ, ale chodili jsme spolu do školy. Hrozně nerad na to poukazuju, ale mezi mnou a tebou tam nebyli moc dobré vztahy"nevesele se uchechtne a podrbe se na zátylku. Pořádně si ho prohlédnu a pak si začnu vzpomínat, když mě šikanoval.

S vyděšeným výrazem se od něho odsunu co nejdál můžu. "Ne neboj se mě prosím. Já už takový nejsem slibují, byla to hrozná chyba co jsem ti dělal a chci se ti omluvit. Vím, že pouhá omluva mi nepomůže, ale co kdyby jsme začali úplně od začátku?"usměje se.

Já se tedy trochu uvolním a kouknu na něj. Z nějakého neznámého důvodu mu věřím sice s trochu mírnými obavami, ale věřím. "Dobře. Můžeme to zkusit"špitnu a mírně se usměju. On se šťastně usměje"to jsem rád".

Po škole za mnou přijde Minoru"půjdeme spolu domů?"zeptá se mě. Bohužel během vyučování jsem už slíbil Kaorimu, že půjdu s ním a popovídáme si. "Omlouvám se Minoru, ale už jsem to slíbil někomu jinému"povzdechnu si. "Dobře mě to nevadí můžeme jít kdykoliv jindy"usměje se"tak ahoj zítra"obejme mě a odběhne.

Jdu před školu a čekám tu na Kaoriho. Říkal že si ještě musí něco zařídit u ředitelky. "Tak můžeme jít"ozve se za mnou Kaori a já jenom přikývnu.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Tak a je tu první kapitola❤️snad je to lepší než předtím 😌. Pište komentáře 💭a pokud se zatím líbí dejte ⭐.
Zatím pa lidičky💞.