Společný Projekt|dramione

kapitola 29.

Společně se povalovali u televize, pili kakao a jediné vyrušení nastalo, když musela Hermiona skočit do kuchyně vyndat perníčky z trouby. Když ale trochu vychladly a oni se mohli dát do konzumace, stálo to za to.

,,Jsou vynikající," rozplýval se Draco a ukousl perníkovému panáčkovi nohu. Hermiona se potěšeně usmála a přikývla na souhlas. Asi po hodině film skončil a oni dojedli poslední cukroví, které na stole měli.

,,Co teď?" zeptal se Draco při závěrečných titulcích. Na procházku bylo ještě brzy a oni museli nějak vyplnit nadcházející čas. ,,Co takhle si něco přečíst?" navrhla Hermiona. Očekávala sice odmítnutí, ale za pokus nic nedá. ,,Ale já vyberu, co budeme číst," souhlasil po krátké době Draco. Hermiona se zaradovala a dovedla ho ke své knihovně.

,,Máš to rozdělené na kouzelnické a mudlovské?" zeptal se, když nenacházel systém, podle kterého má Hermiona knihy uložené. ,,Jak kdy, celkem často je přerovnávám. Teď jsou seřazené podle autorů," vysvětlila. ,,Dobře. Jaký je tvůj nejoblíbenější mudlovský spisovatel?" vyzvídal s pohledem stále upřeným na různovarevné hřbety knih.

,,To je složitá otázka," řekla Hermiona. V tu chvíli Draco věděl, že měl raději vytáhnout náhodnou knihu, protože když se Hermiona rozmluví o čtení, nemá to konce. Vyslechl si tedy dlouhý monolog o literatuře různých století, o žánrech, jazyku, no prostě úplně o všem. Nakonec z ní ale dostal jméno. Byl to jakýsi John Green a prý jsou jeho knihy plné zajímavých citátů.

Draco vyhledal v poličkách ono jméno a sáhl po knize, která se mu na první pohled zamlouvala nejvíce. ,,Hvězdy nám nepřály? Ta je dost smutná," konstatovala Hermiona. ,,Tak na to bych se podíval." Společně se tedy usadili na gauči a Hermiona začala předčítat.

***

,,Teď to nemůžeme přerušit!" protestoval Draco, když Hermiona zaklapla knihu. ,,Teď je to napínavé!" ,,Dočteme si to později," slíbila a odložila knížku na stůl. Měli už k tomu rozsvíceno, protože venku byla tma jako v pytli.

,,Tak bychom se aspoň mohli vydat na tu procházku, ne?" nadhodil Draco a když Hermiona souhlasila, oblékli se a vydali se do chladného večera.

Prošli značnou část Londýna, až Hermiona dostala skvělý spontánní nápad. ,,Pojďme na London eye," navrhla s prosebným pohledem. Draco jí neodolal a společně se tedy vydali na snad nejslavnější atrakci v Londýně.

Když Draco gentlmensky zaplatil lístek i dámě, nastoupili do kabiny, která se začala pomalu pohybovat. Aniž by si to uvědomili, jejich ruce si k sobě našly cestu a propletly se mezi sebou. ,,Hele, támhle je Big Ben," ukázala Hermiona prstem do dáli. Draco na to s úsměvem přikývl, jakože ho vidí. Londýn ozdobený spoustou vánočních světélek byl jeden z nejhezčích pohledů, jaké se jim kdy naskytly.

Bohužel po nějaké chvíli oko zastavilo a oni museli kabinku opustit. ,,Je to hrozně romantické místo, viďte," řekl chlapík od pokladny, kterého cestou míjeli. ,,Je to úžasné, děkujeme, že jsme tam mohli být," poděkovala Hermiona upřímně. Byla vděčná, že zde byla v tak ideální dobu.

,,Nemáte za co, vždyť jste si to zaplatili," zasmál se chlapík. Pak se rozloučili a Draco s Hermionou se vydali dál. ,,Nejsi uťapkaná?" zeptal se Draco. Chtěl Hermionu vzít ještě na jedno místo, ale nachodili toho už dost, tak se raději zeptal. ,,Ráda bych byla ještě venku," přiznala. Poté otočila otázku proti Dracovi a ten se jí svěřil s tím, že by jí chtěl něco ukázat. Kudrnatá čarodějka s úsměvem od ucha k uchu souhlasila a nechala se Dracem vést na jeho tajné místo.

Dovedl ji až ke kraji parku, který vůbec neznala. Na první pohled vypadal opuštěně a strašidelně a upřímně se jí tam vůbec nechtělo. To Draco poznal a povzbudivě jí stiskl ruku. ,,Neboj se. Bude se ti to líbit, slibuju."

,,Co když nás tady někdo přepadne?" zeptala se stále trochu vystrašeně. ,,S Potterem jsi přeprala Voldemorta a bojíš se do parku? Notak, Grangerová," při vyslovování si pohrál s jejím příjmením.

,,To si řekneme, až nás bude pronásledovat nějaký psychopat, Malfoyi," odpověděla mu stejným tónem. ,,Vážně se nemáš čeho bát, Herm. A kdyžtak tě ochráním," vypjal nebojácně hruď. Hermiona se tedy překonala a společně vykročili do parku. Drtila mu ruku, až si Draco myslel, že mu přelámala nějaké kosti, ale nechal to být. Tiše doufal, že mu je kdyžtak napraví lépe než Lockhart Potterovi ve druhém ročníku.

Když došli na očekávané místo, Hermionin stisk povolil. Ohromeně zírala na jezírko, které se před ní rozprostíralo. Přes něj se táhl krásný dřevěný most porostlý jakousi popínavou rostlinou s rudými květy. Neváhali a přešli doprostřed mostu, ze kterého koukali na jezírko pod sebou. Po chvíli si Hermiona všimla dvou bílých labutí, plujících po hladině. ,,Draco, to je nádhera," zašeptala omámeně. ,,Já říkal, že se ti tu bude líbit," z jeho hlasu bylo jasně patrné, že je na sebe pyšný, že to tak dobře vymyslel.

Hermiona odtrhla pohled od jezera a zadívala se Dracovi do očí. ,,Jsem moc ráda, že tu s tebou můžu být," zašeptala. ,,To já také, ani nevíš jak moc," oplatil jí. Stále udržovali oční kontakt, ale pohled jim cukal ke rtům toho druhého. Jak asi chutnají?

Centimetr po centimetru se k sobě nakláněli, až je dělil jen nepatrný kousek, sotva byste mezi ně strčili papír. Draco se zadíval na Hermiony rty a pak zpátky do očí. Ona už to nevydržela a překonala ten nepatrný prostor mezi nimi. V tu chvíli v obou vybuchl ohňostroj emocí. Po tom toužili takovou dobu, i když si to ani jeden z nich nechtěl přiznat.

,,Myslíš, že to je správné?" zamumlal jí do rtů Draco. ,,Kašlu na to, co je správné," odvětila a přitáhla si ho za zátylek pokud možno ještě blíž. Tomu se Draco musel zasmát, protože slyšet od Hermiony kašlu na to, co je správné, je jako očekávat, že Snape Harrymu Potterovi k Vánocům uplete palčáky, prostě nic reálného.

Když se od sebe odlepili, kvůli nedostatku kyslíku, chvíli si jen zasněně koukali do očí. Vyrušila je sněhová vločka, která se snesla Hermioně přímo na špičku nosu. Oba zaklonili hlavy a poskytl se jim tak pohled na nebe plné bílých teček ladně padajících k zemi.

,,Děkuju za dnešní den, byl snad nejhezčí, jaký jsem kdy prožila."

,,Není za co, také jsem si to moc užil."

,,Miluju tě, Draco."

,,Miluju tě, Hermiono."

Tadá, konečně jsou spolu! Kdo z vás to čekal?
V dalších kapitolách se asi objeví víc Ron s Astorií, každopádně teď vůbec nevím, co se bude dál dít, takže jestli máte někdo nějaké přání k vývoji příběhu, napište do komentáře a třeba se váš nápad v pokračování objeví.
A jak zvládáte začátek školy? Je pro vás těžké se po korona prázdninách do toho režimu vrátit? Doufám, že ne, ale spíš bych řekla, že ano.
A opět vám všem děkuju za ohlasy, děláte mi hroznou radost💛💛💛