Tajemná krabice/čka - bloncka8 LeHka_
Průměr bodů: 5
„Začněte kopat tady," rozkazuje moje matka se zabořeným nosem do plánku a ukazuje na místo, které zvolila za vhodné pro bazén. Taťka se zhluboka nadechne a vezme lopatu do ruky. V tomhle umí být mamka pěkný generál. Jakmile jde o zahradu, musí být všechno perfektní. K tátově smůle padají všechny pracnější věci na jeho hlavu.
„Tak mi skoč aspoň pro pivo," odvětí mamce zničeně a začne kopat. Po několika hodinách na nás překvapeně zavolá, ať se jdeme na něco podívat. Ze země vytáhne balíček látky. Položí ho opatrně na zem a pod bílým plátnem se ukáže malá dřevěná krabička, která je, nejspíš ručně, honosně zdobená. Celá je natřená na tmavě hnědou a ornamenty zůstaly v barvě světlého dřeva.
„Páni," vzdychneme všichni naráz.
„Co je asi uvnitř ukryto za poklad?" vzhlédne k nám se zvednutým obočím táta a já mu odpovím jen pokrčením rameny. Opatrně vezmu, na pohled velmi starou, krabičku do ruky a odklopím její víčko. To zavrže a ukáže mi, co pod sebou ukrývá. První, co na mě vypadne, je zažloutlý kus papíru. Je celý zkřehlý stářím a bojím se ho vzít do rukou, aby se nerozpadl. Se vší opatrností ho rozložím a začnu nahlas předčítat.
„Drahý cizinče,
pokud jsi tento balíček nalezl, bez rozmyslu zakopej jej zpět! Jestli je to v tvejch silách, ráčej ho zakopat ještě hlouběji, než já, stará žena. Tento prsten patřil mé nebohé sestře, jenž za nešťastných oudálosti zemřela v klášteře. Tento prsten je to jediné, co po ní zbylo. Brzy jsem však zjistila, že je v něm ukryt sám ďábel. Kéž při tobě bude stát Pán. Božka, 1821."
Podívám se do krabičky a nadzvednu kousíček látky. Když spatřím, co se pod ním ukrývá, zalapám po dechu a s otevřenou pusou zírám na obsah té dřevěné obálky. Na dně se úkrývá nejkrásnější a nejhonosnější prsten, jaký jsem kdy viděla. Zlatý kroužek je různě propletený a v jeho středu se třpytil velký rudý rubín.
Začalu se po prstenu natahovat, ale mamka na mě vyjekne, ať se toho v žádném případě nedotýkám. Vynadá mi, že jsem snad ten dopis četla, a tak bych měla mít rozum. Na to jsem jí dám sáhodlouhou přednášku o tom, že rozhodně posedlý není a že v té době lidi věřili všemu možnýmu. Jen si ho chci prostě vyzkoušet. Sáhnu po něm a vytáhnu ho na sluneční světlo, ve kterém se krásně zatřpytí.
„Vidíš, mami, není se čeho bát. Prsten mám v ruce a ta mi neupadla," drze se na ní ušklíbnu a ona jen protočí oči. Nasadím si ho na prsteníček a padne mi jako ulitý. Fascinovaně se zahledím do jeho kamene a přísahala bych, že v něm vidím plápolat oheň. Zlatý kroužek se mi rozpálí na prstu a já ho rychle sundám a zahodím. Řeknu rodičům, co jsem právě viděla, ale ti se jen zasmějou s tím, kdo je teď paranoidní a ať si z nich nedělám legraci. Když se ale podívám na svou ruku, vidím, jak se mi na prstě táhne růžová šlinca.
V noci mě probudí smrad kouře. Otevřu oči a jsem v úplně cizím prostředí. Tělo ovládá někdo jiný a já jen můžu pozorovat, co se děje. Sleduju, jak píšu dopis, ve kterém stojí omluva. Omluva za to, že jsem to musela udělat, nedokážu být jeptiška, musím se odtud dostat za každou cenu a jinak se mi to nepodaří. Vezmu do každé ruky jednu svíci a podpaluju všechno , co chytí. Peřiny, knihy, nábytek. Za chvíli hoří celý pokoj a já pokračuju dál chodbou. Za chvíli už hoří uplně všechno. Plameny pohlcují celé okolí a já se snažím rychle vytratit, aby si mě nikdo nevšiml. Slyším ženské hlasy, jak naříkají, jak křičí v bolestech. Pozoruju ten chaos, který všude nastane, jak se všichni snaží dostat pryč. Spatřím svůj odraz v prosklené vitríně a drobná dívka se na mě usměje zlým spikleneckým pohledem. S úsměvem na rtech se vydám z hořícího kláštera pryč. Když už jsem skoro mezi dveřmi, uslyším ránu a vzhlédnu ke stropu, abych viděla, jak přímo na mě padá hořící trám.
Probudím se ve své posteli politá ledovým potem a ječím, co mi hlasivky stačí. Než se naděju, sedí na mé posteli mamka a chlácholivě mě hladí při tom, co si v sedě tisknu kolena k hrudníku a houpu se dopředu a dozadu, jako by mě to mohlo uklidnit.
Ráno jdeme do blízkého kostela za farářem a ten a při vyprávění mého nočního zážitku celý zbledne. Na konci si ztěžka polkne a vypráví nám historii kláštera, který před dvě stě lety vyhořel. Požádá mě, abych mu prsten dala, aby ho vysvětil. Na konci obřadu se přímo před našima očima promění kámen prstenu z rudého na růžový. Pro jistotu ho zakopeme na svaté půdě a já vím, že hrůzný sen se mi už nikdy nevrátí.
