Moje hvězda – křepelanda16
V deset přijď na Astronomickou věž. A teple se obleč.
Sirius
Toto stálo na vzkazu, jež před hodinou přinesla sova Marlene McKinnonové do společenské místnosti Nebelvíru.
Tato Nebelvírka se může už tři týdny chlubit titulem Přítelkyně Siriuse Blacka.
Teď blonďatá studentka 7. ročníku Čar a kouzel v Bradavicích míří směrem ke schodišti na Astronomickou věž. Sice je již po večerce, ale s tím si Marlene nelámala hlavu. Nikdy nepatřila k typům, co by se držely pravidel, jako třeba její nejlepší kamarádka Lily Evansová.
Marlene si oblékla černé legíny, na jednoduché triko si oblékla obyčejnou červenou mikinu s kapucí. Své vlasy, dlouhé po lopatky si svázala do vysokého ohonu.
Hůlkou si svítila na cestu, u paty schodiště ji však zhasla.
Začala vycházet schody nahoru. Bylo jich opravdu hodně, takže jí to zabralo asi pět minut.
Když vyšla až nahoru, Siriuse nikde neviděla. Neměla mu to však za zlé, byla tady o tři minuty dříve a Sirius je znám pro svou nedochvilnost.
Postavila se zády ke schodům a zahleděla se na nebe poseté miliony hvězdami. Najednou jí ze zadu obaly dvě svalnaté paže. Sirius sice nehrál famfrpál, ale vytrénované tělo měl. Před dobou, kdy chodil s Marlene, ho používal jako magnet, na své dívky na jednu noc.
Marlene překvapeně vyjekla a otočila se na Siriuse, který se jen culil.
„Merline, Siriusi, to mi nemůžeš dělat, málem jsem dostala infarkt!" vyčetla mu okamžitě.
„Tak promiň. Jinak co je to infarkt?" zeptal se s tázavým výrazem. Vypadal u toho jako štěně, co něco nechápe. Marlene to přišlo hrozně roztomilé.
„Ale nic."
Sirius už to nevydržel a přitáhl si jí do polibku. Když se od sebe odlepili pro nedostatek kyslíku, Marlene položila otázku, která jí vrtala hlavou, už od chvíle, kdy dostala Siriusův vzkaz.
„Proč jsi mě sem pozval?"
„Protože jsem ti chtěl něco ukázat" odpověděl a tajemně se pousmál.
Přešel k zábradlí, které lemovalo celou vrchní část věže, aby z ní nikdo nespadl.
„Vidíš támhle tu hvězdu?" ukázal na jednu z hvězd v souhvězdí Velkého psa. Zářila velice jasně.
Marlene přikývla. Nechápala, proč jí ukazuje hvězdy, když na to mají hodiny Astronomie.
„To je moje hvězda, Sirius" vysvětlil jí, když si všiml jejího nechápavého výrazu.
„A támhle je souhvězdí Andromeda, po něm se jmenuje moje jediná normální sestřenice" pokračoval dál ve své 'přednášce'
„Vlastně celý rodokmen, vznešeného rodu Blacků," při slovech Vznešeného, rodu a Blacků naznačoval Sirius ve vzduchu uvozovky, „bys našla na noční obloze."
„Kecáš!"vypadlo z Marlene.
A tak Sirius postupně ukazoval blonďaté Nebelvírce hvězdy a dodával k nim poznámky, kdo z jeho rodiny byl podle nich pojmenován.
