I lost my smile

I.

Hansol stál u okna, ignorujíc paprsky slunce, které se mu zabodávaly do kůže a nepříjemně pálily. Už si ani nepamatuje jaké to je, moct se volně pohybovat kolem okna bez zakrývání holé kůže. Dřív nebo později bude donucen se vzdálit, ale momentálně jeho pozornost upoutal bílý králík, co se prohrabával listím. Nespouštěl z něj oči, sledoval každý jeho pohyb. Ne však proto, že by z něj chtěl vysát poslední kapku krve, uchvátil ho. Kdykoliv měl volnou chvilku a nedostával výcvik, kreslil si. Jeho nejčastější kresbou byl motýl anebo právě bílý králík. Rád by sledoval živáčka nadále, ale jeho tělo reagovalo na přísun slunce. S povzdechem udělal pár kroků dozadu, dokud mu králík nezmizel z dohledu.

"Vstávej Byungjoo." Stáhl peřinu druhému chlapci, když přišel do jeho pokoje.

"Mhm.." Ozvalo se zamručení jako odpověď a tmavovlasý chlapec se přetočil na druhou stranu. "Napočítám do tří, pak roztáhnu závěsy!" Pronesl starší výhružně.

"Jedna, dva." Roztáhl závěs škodolibě se zubil na jeho záda.

"To je podvádění!" Zakňučel mladší a začal sebou na posteli házet jako žížala ve vodě, jakmile se ho paprsky dotkly.

"Něco jsem našel." Spustil hned Hansol a sedl si na mladšího postel. Ten se vyhoupl do sedu a zvědavě se na něj podíval. Většinou se nadchl z všelijaké maličkosti a pro něj pitomosti, takže momentálně nevěděl, zda jeho úlovek považovat za nález roku. Ale když spatřil starý fotoaparát, vyvalil oči.

"Kdes ho našel?" "Na půdě. Vyzkoušíme ho?" "Co? Počkej já-" Cvak. Nestačil ani zaprotestovat a už z mašinky vyjela fotka. Hansol se rozesmál, protože mladšího obličej na ní byl přímo k popukání. Mírně rozcuchané vlasy, pootevřené rty, přimhouřené oči a celkově působil, jako kdyby se právě probudil po druhé světové.

"Ukaž." Sáhl po fotce Bjoo, poté co si promnul oči hřbetem ruky a zaksichtil se. "Vyfotíme novou, tahle je pitomá." "Vůbec není pitomá!" Ohnal se Hansol a vytrhl mu jí z ruky. "Vypadáš tam roztomile." Na tohle mu už mladší nemohl oponovat. Ne, když viděl tu spokojenost v jeho očích a úcul na rtech. I tak ale sáhl po fotoaparátu a chtěl udělat novou fotku.

"Rozbil jsi ho." Šťouchl do něj Hansol. "Nerozbil, zasekl se." Ještě chvilku se pokoušel fotoaparátem pořídit fotku, ale nakonec ho odložil na stůl. "Promiň." Mladší si přejel dlaní po zátylku a sklopil hlavu. Hansol z něj měl takovou radost a on ho rozbil. "To nevadí." Starší se na něj povzbudivě usmál a poplácal ho po rameni.

"Co budeme dělat?" Vyskočil na nohy a z tváře mu nemizel onen rozjařený úsměv, který dokázal mladšího pokaždé nakopnout a udělal by pro něj cokoliv. "Vezmeme starším pláště a půjdeme do lesa?" "Nebude z toho problém?" Optal se Hansol, ale věděl, že stejně nakonec s ním půjde. Vždycky šel. Už párkrát byli načapáni, když se sami vydali za dne do lesa a nikdo ze starších to neměl rád. Nikdy si sice nepřipadali, že by byli drženi v domě jako ve vězení, ale měli přísně hlídané vycházky. Proplížili se přes hlavní síň k obří skříni, kde byli vyskládané černé pláště, co nepropouštěly sluneční svit, a oba si jeden vzali.

"Vidím, že jste měli napilno." Hned ve dveřích oba schytali vražedný pohled od strýce. Z něj šel přímo strach. Skoro nikdo s ním nevydržel oční kontakt déle než pár vteřin, protože byl působivý jako laser a vyvrtal by do těla jistojistě při delším sledování díru skrz na skrz. "Promiňte, my jsme jen-" Bjoo chtěl shodit vinu na sebe, ale to už strýc chytil silně Hansola za kapuci od pláště a táhl dovnitř. "Začíná trénink." Zazněl prostornou chodbou nepříjemný hluboký hlas muže.