Už je to dva týdny od Jaedenova pohřbu. Celý týden poté jsem nepromluvil ani slovo.Nemohl jsem.
Když Jae skočil, Finn okamžitě zavolal záchranku. Nebylo to ovšem nic platné.
O čtvrt hodiny později ho vylovili z vody. Mrtvého. Plakal jsem, strašně moc.
Takovouhle bolest jsem ještě nezažil. Museli jsme také zavolat rodičům Jae. Jeho matka se zhroutila.
Na pohřbu jsem byl. I Finn. A jeho rodiče. A spoustu cizích lidí, zjevně jeho příbuzní. Škola vyvěsila černou vlajku.
Martellovi se odstěhovali. Asi by tu už dál nevydrželi, když se jim tu zabil syn. Já bych se také odstěhoval, kdybych mohl. Hodně, hodně daleko.
S Finnem jsme se dnes rozhodli jít do jejich bývalého domu. Otevřel jsem dřevěné vchodové dveře a dvěma prsty přejel po zdi.
Automaticky jsem se rozešel do jeho pokoje. Pomalu jsem otevřel dveře a počkal, než mě dojde kurdnka. Nechtěl jsem tam jít sám.
Finn se na mě povzbudivě podíval a křivě se usmál. Překročil jsem práh a rozhlédl se v pokoji.
Můj pohled padl na napůl prázdnou knihovnu. Potichu jsem k ní došel a začal si číst názvy. Pak jsem ale uviděl tu knihu.
Jeho sbírku květin. Opatrně jsem vzal knihu do ruky a otevřel ji. Na zem vypadl malý zažloutlý lístek, skoro nepopsaný.
Sehnul jsem se pro něj. Je to vzkaz od Jae.
Omlouvám se,
s láskou, Jae xx
Smutně jsem se na Finna usmál a podal lístek přečíst Finnovi. Zamračil se a ustaraně se na mě podíval.
"Pojďme pryč." zašeptal jsem. "Prosím."
Finn kývl. Vyšli jsme z domu a odešli.
ČTEŠ
𝐋𝐈𝐒𝐓𝐄𝐍 𝐁𝐄𝐅𝐎𝐑𝐄 𝐈 𝐆𝐎, fack. ✓
Fanfiction"Jackie, ten Jaeden se mi vůbec nelíbí."prohlásil Finn. "Pořád po tobě koukal." Uchechtnu se. "Ale no taak." "Říkám ti pravdu Jackie. Prosím tě, až odjedu, nic si s ním nezačínej." řekl upřímně. "Dobrá tedy, slibuju. Vždyť budu čekat na tebe."usmál...
