Píše se rok 1922.. Chladný Sibiřský vítr doprovází hlad zasněžených polí a hor.. Táhne na 12 hodinu večerní, když se z jedné z ložnic Carského paláce začne ozývat pláč právě porozeného dítěte.. Chodby zanesou tento pláč až do jedné z komnat samotného ruského Cara RE (Russian Empire)..Car právě čtoucí si svou knihu zpozorní, poté se zvedne, položí svou knihu na stůl a rychlým krokem jde do komnaty, ze které se ozývá onen pláč dítěte.. Vztoupní do té komnaty a uvidí služky držejíc jeho syna v náručí...
Služka : máte syna pane..
RE : syna?... J-já.. Mám syna..
Vezme si novorozeně do náručí a ukápne mu slza štěstí..
RE : buď zdráv.. Sovi..
Poprvé promluví na svého syna Sověta.. Sovět pláče, a když uslyší poprvé hlas svého otce utiší se a koukne svými žlutými očky na svého otce.. Car si chvíli prohlíží svého syna a pak uváže pozornost na jednu z dvorních dam..
Ona dvorní dáma : Je mi to opravdu líto, ale vaše žena zesnula.. Při ztrátě tolika krve neměla šanci porod přežít..
Sklopí zrak a otočí se na zesnulou Carovnu.. Ruský Car se podívá na dvorní dámu a poté hned na svou ženu.. Dá svého syna do náruče jiné dvorní dámy a hned si sedne vedle těla jeho mrtvé ženy..
RE : ne.. Ne.. To není možné..
Sotva se drží aby si udržel svou důstojnost a nakonec podlehne pláči..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
