Potom, co Jungkook kvůli místu v atletickém klubu podstoupí plnění speciálního programu, jeho cesty se zkříží s bláznivou dívkou, napůl Američankou, napůl Korejkou.
Dívka chová tajné city k jeho kamarádovi a Jungkook posléze přichází na to, že by s...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jako kdyby se nic nestalo, Shain se chtěla zase pustit do jídla. Také by to bývala i udělala, kdyby jí do hlavy nepropaloval očima Hoseok díru. Zezačátku si myslela, že když si toho nebude všímat, podaří se jí Hoseoka odradit jako nějaký otravný hmyz. Kterým zrovna v tuhle chvíli byl. Jenže ani to se jí nepodařilo.
Poslední kapka trpělivosti vyprchala, když se chtěla napít horkého čaje a málem se spálila, jakmile si Hoseok odkašlal.
Tenhle bezradný ničema, který jí nenechá se ani v klidu najíst!
,,Ano? Co ti leží na srdci, Hobi?" vzdala všechny své snahy a konečně tomu zrádci propadla.
Hoseok se pokusil zakrýt lehký úsměv, na popud vzniklého vítězství. ,,Prosil bych si vysvětlení, a to hezky servírovaný na podnose."
,,Můžu ti doníst další koláček, jestli chceš?" S rozevřenýma rukama kývla hlavou směrem ke frontě, kde se na ně i přes tu dálku blyštěly a usmívaly rýžové koláčky. Leč byla pravda, že by se Hoseok dalšímu koláčku rozhodně nebránil, teď na to nebyl čas a ani místo.
,,Co tu u našeho stolu pohledával J-Jeon?" i slepý a hluchý by nepřehlédl, jak to jméno šlo Hobimu těžko na jazyk. Shain měla v prvotním okamžiku chuť vyprsknout smíchy, ale raději toho svého nejlepšího přítele uštědřila.
,,Slyšels, aby mi řekl, to cos říkal sám."
,,Vidíš," z vteřiny na vteřinu změnil svůj výraz a spokojenost v jeho tváři udeřila Shain do očí. ,,Příště mě poslouchej, když tě před něčím varuju. Klidně bych se i vsadil, že teď o tom ví ten tvůj Taehyung." už už by i pokračoval dál, ale lehce prohlédl Shaininu hru. ,,Hele, přestaň s tím a rychle vyklop, od kdy se vy dva bavíte?"
Je pravda, že něco podobného mohla Shain očekávat už od začátku. Dokonce i Chaeyoung si všimla, že Shain a Jungkook asi nebudou náhodní kolemjdoucí studenti, kteří se čas od času ze slušnosti pozdraví. Ale pokaždé, když se na to ptala, Shain dělala hloupou.
Nebylo by to tak, že by se styděla za to, že se s Jungkookem bavila. Šlo to vůbec? Vždyť on byl bezproblémový student a k tomu všemu ještě výborný atlet. Ne, v tomto nebylo.
Potíž nebyla v ničem. Tohle bylo zrovna něco, co si chtěla jednoduše Shain nechat pro sebe. A možná se jí to taky nechtělo akorát vysvětlovat. A možná, jen, skutečně možná, si nepřála, aby byl Jungkook naštvaný, kdyby všem okolo vyprávěla, jak to s ním bylo.
Co kdyby se on styděl za ní?
Přesto věděla, že tuhle hru nemůže hrát dlouho. Navíc, byli to její nejlepší kamarádi, ne? Co se mohlo pokazit?
,,Chodí se mnou na firemní dobrovolnictví." řekla stručně a jednoduše. Tak jednoduše, že to Hoseok div nepochytil.
