Potom, co Jungkook kvůli místu v atletickém klubu podstoupí plnění speciálního programu, jeho cesty se zkříží s bláznivou dívkou, napůl Američankou, napůl Korejkou.
Dívka chová tajné city k jeho kamarádovi a Jungkook posléze přichází na to, že by s...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Telefon Jungkookovi vyklouzl z rukou v okamžiku, kdy k němu Jimin došel a prudce ho čapl za límec jeho trika. Začal s ním cloumat a Jungkook neměl sebemenší ponětí co dělat. Nevypadla z něj ani hláska z toho, v jakém šoku byl.
,,Co si myslíš, že děláš?" křičel na něj blondýn. ,,Už jsem pochopil, že nejsi normální, ale až takovej tupec? To jsem si o tobě nemyslel."
Konečně se Jungkook vzpamatoval. ,,Co do tebe vjelo? Můžeš se uklidnit?!"
,,To říkáš ty mně?" Jimin se od něj trochu odtáhl, asi jen proto, aby mu hned na místě jednu nevrazil. ,,Chtěl ses na tý dráze zabít?"
,,Co? O čem... Ty ses na mě koukal?" naštval se najednou i Jungkook. To, co předváděl na dráze a jak běhal, to byla jen jeho věc. Jimin do toho ten svůj nos strkat nemusel.
,,Jo, koukal." pustil Jimin límec jeho trika. Zhluboka se nadechl, ale pořád se neklidil z místa. Postával před ním jako kdyby se mu snažil dělat nějakou zábranu, která by mu zakázala jít pokračovat v běhání. ,,Měl jsem s tebou trpělivost dost dlouho, řek bych. Kdy si konečně uvědomíš, že to co děláš, je špatně?"
,,Nepleť se do toho." odsekl otráveně černovlásek, připraven obejít ho.
Ovšem, Jimin se nenechal jen tak odbýt.
,,A budu se do toho plést! Už jsem ti říkal, že tohle není normální."
,,A na co si teď jako hraješ? Snažíš se si hrát na kamaráda? Dělat, jako že ti na mně hrozně záleží?" z očí by mu sršely blesky, kdyby to šlo. Se zatnutou čelistí, Jimin se na něj jen mlčky díval.
Jungkook se domníval, že v této hádce vyhrál. ,,Kam jdeš?"
,,Původně jsem si sem přišel zchladit nohy, teď potřebuju zchladit hlavu. Jdu si doběhnout další kolečka." sám nevěděl, proč to Jiminovi řekl, ale dělat to neměl.
On totiž Jimin byl schopen skutečně všeho. Aniž by stačil Jungkook mrknout, Jimin chytil jeho hlavu do dlaně a za zátylek ji strčil pod ledovou vodu v barelu. Voda v barelu se Jungkookovi dostala až do očí a do nosu. Ústa stihl zavřít, ale měl v plicích tak málo vzduchu, že doufal, že Jimin se ho nechystal utopit.
Začal máchat rukama, tak ho Jimin zase vytáhl nad hladinu. ,,Prober se!" slyšel ho Jungkook vřískat. ,,Pochop už konečně, že takhle se řídíš přímo do hrobu!" a zase ho zatlačil pod hladinu.
Tentokrát ho tam nechal o trochu déle, aby si to Jungkook vtiskl do paměti. Sotva ho vytáhl z té vody, pustil jeho hlavu a odskočil sám o několik kroků dozadu. Nedošlo mu, že Jungkook v tomhle stavu měl problém stát, natož se mu mstít?
,,Příště, až tě zase uvidím se sebepoškozovat, budu to muset řešit. Je mi to fakt líto, Jeone, ale tvoji rodiče by měli vědět, že seš kurevsky závislej na tomhle! Do takový míry, že ti je jedno všechno kolem, hlavně abys náhodou neměl horší výsledky. Jediným dvojím štěstí je, že jsem tě ještě viděl normálně jíst. Jinak bych zakročil už dřív."
