Potom, co Jungkook kvůli místu v atletickém klubu podstoupí plnění speciálního programu, jeho cesty se zkříží s bláznivou dívkou, napůl Američankou, napůl Korejkou.
Dívka chová tajné city k jeho kamarádovi a Jungkook posléze přichází na to, že by s...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Já nevím!" rozkřikla se Shain zoufale. Ruce měla ve vlasech a tváře celé rudé. Oči jí zářily, ale teď byly plné obav. ,,Myslíš, že se mi to podařilo? Jakej jsem udělala první dojem na tebe?" Ta otázka jí v hlavě zasvítila jako žárovka.
Jungkook na druhé straně seděl u stolu s rozehranou šachovou partií a znuděně scroloval prstem po svém displeji. Nohy měl překřížené přes sebe a jediná připomínka toho, že nebyl u sebe doma v obývacím pokoji, byla dívka naproti jemu. Shain neustále mávala zběsile rukama u toho jak se všechno snažila Jungkookovi popsat. Nebylo těžké si jí všimnout.
,,No," polkl Jungkook, jeho prst se zastavil na jednom postu. ,,Myslel jsem si, že nejsi mentálně v pořádku?" Shain se stáhl ještě zoufaleji obličej a teď si skoro ty vlasy z hlavy rvala. ,,Ale," rychle pokračoval, než stihla Shain dojít k jakémukoliv závěru, ,,ale, na mým názoru tady nezáleží, no ne? Taehyung je tady ten hlavní. A jak ho znám, nikdy na první dobrou neodsuzuje."
Zdálo se, že to malinko Shain uklidnilo. Věřila v to, že co Jungkook říkal, byla pravda. Byl s Taehyungem už nějakou tu dobu kamarád, proč by si vymýšlel?
,,Byl na mě tak hodnej, Jungkooku." položila si Shain bradu do dlaně a zasněně se podívala na herní partii před sebou. ,,Vůbec mu nevadilo, když jsem za ním přiběhla."
,,Jo?" zamumlal Jungkook, soustředěn více na svůj telefon než na Shain.
,,Zeptala jsem se ho, jestli by se mnou nechtěl někdy jít znovu do tý čajovny."
Jungkook posunul prstem znovu po displeji, podíval se na další post a v tom se zastavil. Zamračil se a podíval na Shain. ,,Cožes udělala?"
,,Zeptala se ho–"
,,Nemyslel jsem si, že budeš takhle... smělá." podotkl Jungkook, potajmu za to Shain obdivující. ,,Když jsem tě včera viděl se vracet k tomu stolu, myslel jsem, že sis nadělala do kalhot. Jak ses ho potom mohla zeptat na něco takovýho?"
,,Je to špatně?" Chytla se toho okamžitě Shain a vyděšeně vyhrkla. Takhle to Jungkook nemyslel, ale její reakce ho malinko pobavila. ,,Neměla jsem se ho na to ptát?"
,,Co ti na to řekl?" zeptal se místo jakékoliv odpovědi Jungkook. Jako kdyby se tím Shain vrátila zpět do reality, zatřepala hlavou a nad tou vzpomínkou z toho dne se usmála. Popravdě Jungkooka dost překvapilo, že to řešila zrovna s ním.
,,Řekl, že to zní jako super nápad." odvětila Shain šťastně, čemuž si Jungkook odfrkl. Obrátil oči v sloup a zase se vrátil ke svému telefonu. ,,Ne vážně, fakticky se mu to líbilo."
,,Jo, to nepochybuju."
,,Poslyš." Shain si objala prsty tvář. Jungkook odlepil oči od displeje a tázavě je přesunul na ni. ,,Asi to bude znít dotěrně, ale je tu někdo, kdo vlastní srdce tady našeho nedocenitelného atleta?" usmála se nad tou otázkou. Celý ten den zářila a Jungkook jí to upřímně docela záviděl. Přál by si mít jeden den, kdy by dokázal zapomenout na všechny své problémy a usmívat se jako to dělala ona.
