1.kapitola-Seznámení

34 1 1
                                    

Jako každý úterý mám chemii, nemám ten předmět moc v oblibě protože mě chemikářka nesnáší, ale i tak se pomalu a s klidem vydám k chemii se svým kamarádem Vaškem, povídáme si o samých blbostech, a když začneme scházet schody na druhé patro zastavím se a poslouchám. "Někdo hraje moji oblíbenou písničku!" Doslova na Vaška křičím a pak ukážu na třídu naproti schodům, "Chceš tam jít? Jsou to šesťáci" s pozvednutým obočím na mě koukne ale pak nakonec řekne "Hah my tam zapadnem takže co řeším, jdem!" Chytne mě kolem ramen a jdeme směrem k té třídě. Když vejdeme, oba na ně zakřičíme pozdravem, přijde k nám malý kluk s výrazně žlutou creep mikinou a plácne si s náma na pozdrav, "nazdar! Já sem Speedy" povídá nám s úsměvem, "Anny, kdo tady pouští tu písničku?" Představím se a hned se ptám kdo ji pouští, Speedy jen ukáže směrem k lavici na reprák, kouknu se tím směrem a v ten moment se pohledem zastavím. Ne u toho repráku jo, můj pohled putuje k vysokému klukovi se žlutou mikinou a dlouhou patkou, když se otočí směrem ke mě vidím mu do tváře, rty má krásné vytvarované do srdcovitého tvaru, na obličeji má pár nedokonalostí jako je akné ale to je pro mě úplně vedlejší. V ten moment  mě ale přeruší Vašek, "Země volá Anny, chemie čeká!" Oklepu se a vrhnu na něj děkovný a zároveň naštvaný pohled, "Jo už vnímám" řeknu otráveně. Rozloučime se se speedym a vyrážíme ven ze třídy, z tašky si vytáhnu sešit a penál ,a s nepříjemným tónem říkám Vaškovi "Nesmíš takhle přerušovat moje snění, to se nedělá" Vašek jen mávne rukou, a začne se smát "Kdybych tě nepřerušil, stojíš tam do konce školy a ziráš na Adama celou dobu" v ten moment jsem se zarazila, jak ví jeho jméno ? Asi jsem byla hodně mimo, "Ty víš jak se jmenuje?" Vyhrknu ,a tvářím se trochu zděšeně, "Pořád si koukala jeho směrem tak jsem se zeptal speedyho na koho tak koukáš, jmenuje se Adam Müller, a už máme hodinu tak pojď" se zvednutým obočím ho následuju do třídy, jen to pomyšlení že každý viděl jak na něj zírám mě děsilo, a v hlavě sama sebe proklínám.

Mladá láska až za hrobKde žijí příběhy. Začni objevovat