HRA: Oběť

Green

Ryana z jeho myšlenek vytrhl až neznámý dívčí hlas.

"Ehm... Promiň... Mohla bych si k tobě sednout? Všude je obsazeno...."

Zarazilo ho to. Nebyl zvyklý na to, že by s ním někdo mluvil, obzvláště opačné pohlaví. Samozřejmě je tu Nicole, ale to je něco jiného, vždyť se znají už od narození. Tohle pro něj však bylo neprobádané území. Nesměle na ní promluvil:

"Uhm... No.... Jako jestli chceš..."

Dívka se na něj vděčně podívala a zasedla židli vedle něho. Ryan ji nenápadně přejel pohledem od hlavy k patě. Nezapadala mu do okolního prostředí. Skoro jakoby nebyla zdejší.

"Elizabeth Green,"  řekla mu s odvráceným pohledem nová sousedka, "kdyby tě to zajímalo."

'Sakra'... pomyslel si Ryan.

"Ajo... Promiň. Ryan Carter."

Na to už zareagovala o něco vstřicněji:

"Ty s lidmi asi moc nemluvíš, co?"

Vystihla to přesně.

"Dalo by se to tak říct."

"Tak to bychom si mohli rozumět," mrkla šibalsky Elizabeth.

Tázavě se podívala na hromadu papíru po Ryanově pravé ruce a vzala ten nejvrchnější, na kterém byla hořící škola.

"To je...?"

Ryan zazmatkoval.

"Jo je. Omlouvám se. Muselo to pro tebe být těžký ," a natáhl se po odcizeném obrázku.

Elizabeth se zasmála:

"Ty si myslíš, že jsem odtamtud? No vlastně mě tak paní Waltersová představila, tak se ti nedivím."

"Počkat, ty jsi tam nechodila?" zeptal se zmateně Ryan.

"No, technicky vzato ne. Ale měla jsem. Přestěhovala jsem se sem z Londýna. Rodiče na mě kvůli práci čas, tak mě poslali ať žiju u příbuzných."

Tak proto mu sem nezapadala! Zanedlouho se s ní zapletl do rozhovoru o životě v Londýně a ona obdivovala jeho kresby. Rozhovor jim ale přerušilo zvonění na konec hodiny a Nicole, která přišla za Ryanem. 

"Vím, že škola už dneska končí, ale napadlo mě, zda bys se mnou nechtěl jít ještě do redakce vyřešit ještě nějaké věci," navrhla Nicole.

"Jo určitě. Žádný problém. Jo a málem bych zapomněl! Nicole, Elizabeth. Elizabeth, Nicole," představil obě dívky sobě navzájem.

"Těší mě. Kdybys cokoliv potřebovala, neváhej a přijď za mnou. Vím o všem, co se tady děje," vzala iniciativu do svých rukou Nicole.

Elizabeth jí poděkovala a cestou ke vchodu do třídy společně prohodili ještě pár slov. Když vyšli z dveří, všichni se rozloučili a šli vlastní cestou.