HRA: Oběť

04_hra

Nicole vytáhla z kabelky svazek klíčů a hledala ten, co pasoval do zámku dveří od redakce školních novin. Netrvalo dlouho a už bylo otevřeno. Když s Ryanem vešla dovnitř, odložila kabelku na nejbližší stůl a vytáhla z ní flash disk, s kterým vykročila k počítači.

"Tak cos mi to potřebovala ukázat?" zeptal se jí Ryan.

"Vydrž chvíli," odbyla ho, zatímco zapínala počítač. 

To je ale doba. Už několikrát naléhala na vedení školy, zda by nemohli uvolnit nějaké peníze na nové zařízení, ale vždycky ji chladně odmítli. Měli štěstí, že má žurnalistiku ráda, jinak by se  ně už dávno vykašlala. Konečně se objevila přihlašovací obrazovka. Zadala uživatelské jméno a heslo, a vzápětí se ocitla na ploše, které dominovalo město jejích snů - Řím. Měla plány tam vyrazit až dokončí maturitu, ale všechny její ušetřené peníze se rozhodla sdílet se svou rodinou, poté co jí otec umřel a matka vážně onemocněla. Ale to není důvod proč tu je... Setřásla špatné myšlenky, zasunula disk do počítače a zavolala k sobě Ryana. Než si vedle ní sklonil k obrazovce, otevřela v prohlížeči souborů složku pojmenovanou 04_hra.

"Máš tam dost dokumentů..." poznamenal Ryan jejím směrem.

"Jsou to poznámky ohledně toho požáru."

"Myslel jsem, že článek už máš hotový,"  podíval se na ní tázavě.

Věděla kam se konverzace směřuje, tak se z toho snažila vyvléknout:

"To jo, ale..." 

"Nech mě tě zastavit," přerušil ji Ryan. "Říkáš že článek je hotový, tím pádem není co řešit. Nebo si snad hraješ na detektiva? Copak ti mám připomínat jak to dopadlo minule?"

Věděla, na co naráží. Šlo o smrt její sousedky před rokem. Všichni obyvatelé Darkhamu to považovali za nehodu, Nicole si však myslela, že jde o něco víc. A nemýlila se. Když vyšlo najevo, že šlo o vraždu, tak se s vidinou skvělého článku vrhla do odkrývání identity pachatele. Skončilo to těsným únikem před smrtí a měsícem na nemocničním lůžku.

"Nehodlám tě zase vidět na pokraji sil a s jednou nohou v hrobě," pokračoval posmutněle Ryan.

"Děláš si moc starostí. Vždyť to jsou dvě různé věci. Není to, jako bych hledala nějakýho hrdlořeze."

'Možná...' dodala si v duchu.

Ryan si povzdechl a pokynul ji k tomu, aby mu ukázala, co si pro něj připravila. Energicky popadla myš, otevřela první soubor a začala vysvětlovat:

"Při psaní článku, jsem procházela všechny teorie o tom, co se tam ve skutečnosti stalo a na něco jsem narazila... V diskuzích na internetu mluvili o jakési mobilní hře."

"Hře? Jakože v někom probudila žhářské choutky?" dodal sarkasticky Ryan.

Nicole ho přejela přísným pohledem, aby pochopil, že nechce aby jí vyrušoval.

"Údajně se prý jedna o Hru s velký H, která ti dává možnost ubližovat ostatním. Ale má to jeden háček... Dáváš tím v sázku svůj vlastní život."

'Nekoukej na mě tak,'  říkala sama sobě, když cítila, jak jí provrtává Ryanův nevěřícný pohled.

Chápala jak se cítí. Taky tomu nechtěla věřit a smála se blbosti některých lidí. Dokud to vše nezačalo dávat smysl. 

Ukázala Ryanovi kopii komentáře, který ji nasadil brouka do hlavy. Psalo se v něm o nevysvětlených zmizeních tří mladistvých, které spojovala jedná věc. Darkhamská střední. Policie nakonec ale našla pachatele. Jednalo se o muže, který pracoval jako školník na jejich škole, Kevina Hardyho. Nikdo však už nemluví o tom, že se nenašli žádné důkazy a že ho zatkli jen na základě temné minulosti plné drog a pouličních gangů. I když si neustále pevně stál za svou nevinnou, lidé ho odsoudili. Perfektně zapadal do profilu pachatele. A to všem stačilo k tomu, aby ho poslali na doživotí za mříže.

Druhý případ zmíněný v komentáři se týkal Emily Queenové, spolužačky jednoho ze zmizelých chlapců. Stalo se to sice až po Hardyho zatčení, ale začalo to taky nevysvětlitelným zmizením. Jediný rozdíl byl v tom, že její tělo po týdnu našli v polorozpadlé části města. Vzhledem k tomu, že byla nalezena s dírou v hlavě a pistolí v ruce, byl celý případ uzavřen jako sebevražda.

"Nechápu kam tím míří... Oba dva ty případy byly uzavřené, ne?"  prolomil Ryan ticho.

"Vypadá to tak. Ale co když Hardy nelhal a je opravdu nevinný? A co když to nejsou dva různé připady, ale jeden a ten samý?"

"Zkus zapojit hlavu Nicole. Po Hardyho zatčení už nikdo nezmizel. A tím myslím i tu holku. Nakonec ji přece našli ne?"

"Proč nezmlkneš a nedočteš to celý?" podívala se na něj otráveně a ten ji poslechl.

Komentář pokračoval vysvětlením principu Hry. Dostat se do ní mohl každý. Tedy aspoň za předpokladu, že ví číslo, na které má napsat zprávu: Přeji si moc proklít ostatní. Pokud tak člověk udělal přišla mu potvrzovací zpráva s textem: Vítej ve Hře. V tu chvíli jste měli dva týdny života. To se ale dalo prodloužit tím, že přivedete do Hry někoho dalšího. Stačilo na číslo dotyčné osoby poslat: Vítej ve hře. Zdá se to jednoduché, že? Háček je v tom, že tu osobu musíte znát a že každé takové prodloužení vám dává míň a míň času. Když pozvete prvního člověka, dostanete navíc další dva týdny, ale když už pozvete druhého, dostanete jen týden. U třetího 4 dny a tak dále, než si přidáváte jen sekundy. Ještě tu však byla možnost ochranného předmětu, který vás při neustálém nošení bude chránit. Když ale nemáte ochranný předmět a váš čas uběhl, nečeká vás prý smrt, ale něco mnohem mnohem horšího.

Vždy, když to Nicole četla, běhal jí mráz po zádech. Když  letmo pohlédla na Ryana, všimla si, že sebou taky v lehkém znepokojení zatřásl.

"Co si o tom myslíš?" zeptala se ho.

"Jestli se nemýlím, tak naznačuje, že všichni se účastnily té Hry?"

"Ano. Ti kluci zmizeli ve stejný den, což by se dalo vysvětlit tím, že se do hry zapojili společně ve stejný den."

"A ta holka? Nezmizela..." snažil se najít Ryan skulinku v její teorii, na to však byla Nicole připravena.

"Co když jí došel čas? Co když jí čekalo něco horšího než smrt?"