Reddie✔️

(3)

Teď jsme zatraceně blízko sebe...
--------------------------------------------------------
Pohled Eddieho
Chtěl jsem si z Richieho vystřelit, tak jsem se k němu ještě více přiblížil. Najednou jsme ale byli zatraceně blízko sebe. Už mi to nepřipadalo nijak legrační. Cítil jsem, jak má tvář nabírá rudý odstín. Naštěstí to díky že tmě nejde vidět. Cítil jsem, že se mi podlamují kolena. Být v tak těsné blízkosti s někým, do kterého jste zamilovaní, je velice stresující. Stali jsme tam asi 5 minut, a naše obličeje byly jen 2 centimetry od sebe. Celou dobu jsme si hleděli do očí. Stačilo tak málo k tomu, aby se naše rty spojili. "Já... já už budu muset jít," řeknu rychle a odběhnu. Já vím, je to dětinské, ale věřte mi, že kdyby jste byli ve stejné situaci, jako já, udělali by jste to samý. Já ho chtěl políbit. Vážně hodně. Ale nechci si zničit přátelství. Zvlášť, když nevím, jestli náhodou není homofob. Podle mě jsem se zachoval dobře, ale mrzelo mě, že se naše rty nespojili. Nějak ale tuším, že jestli se dostaneme ještě do takový situace, políbím ho. Na rty.

Pohled Richieho
Stál jsem jako omráčený u dřevěného zábradlí a přehrával si, co se stalo před chvílí. Vážně jsme se málem políbili?! Jako já a můj nejlepší kamarád?! Jako, ne že by mi to vadilo. Jsem do Eddieho zamilovanej už asi půl roku. Díky tomu jsem zjistil, že jsem gay. Kdyby Eddie neutekl, políbil bych ho. Líbal bych ho klidně celou věčnost. "Co tu tak stojíš?" Zeptá se někdo vedle mě. Prudce se otočím a hluboce si oddechne, když zjistím, že tam stojí Bev. "To mě dneska jako všichni sledujete?!" Zeptám se pobaveně. "Asi jo. Hele, a co vůbec děláš u tohohle zábradlí?" Zeptá se mě. Bev je jediná holka, které důvěřuju. Tě to říct můžu. Nebo vlastně chci. Chci se někomu svěřit se svým tajemstvím. Se svým teplým tajemstvím. Trochu poodstoupím od zábradlí a ukážu na vyrytej nápis R+E. "Ty jsi gay? A miluješ Eddieho?" Zeptá se tiše. "Ano a ano. Nikomu to prosím neříkej. Jsi jediná, kdo to zatím ví," "Neboj, nikomu to neřeknu," odpoví. "Je legrační, že nejmenovaná osoba mi před méně, než 24 hodinami řekla to samí, teda kromě toho s tím Eddiem. Nechtěla se mi svěřit s tím, koho miluje," zasměje se "Fakt? A kdo to byl?" Zeptám se. "To ti neřeknu. Slíbila jsem, že to nikomu jinému neřeknu, a já své sliby držím," vychrlí že sebe. "Hele, já už asi půjdu domů. Zítra je škola a já jsem strašně unavenej," řeknu a zívnu si. "Tak ahoj, Richarde," řekne a odejde.

Pohled Eddieho
Zrovna jedu do školy, když v to si vzpomenu na noc. Zajedu tedy do parku k dřevěnému zábradlí. Vím, že nový vyřezaný věci půjdou vidět dobře. Nejnovější tam je R+E... R a E... E a R... Počkat! Eddie a Richie! Jen co si to uvědomím, skočím na kolo a jedu do školy.

Dorazil jsem do školy jen tak tak. Když jsem přiběhl do lavice a sedl si vedle Richieho, zrovna zvonilo. "Kde si byl?" Zeptá se mě Richie. "Zaspal jsem," zalžu.

Po škole jsem si vzal Richieho stranou. "Děje se něco?" Zeptá se mě už po několikáté. "Už vím, co jsi dělal večer v parku," řeknu konečně. "A co myslíš?" Zeptá se vystrašeně. "Vím, co jsi vyřezával do dřeva, a tak jsem se tě chtěl zeptat-" řeknu ale on mě přeruší. "Hele, já už musím," řekne a odejde.

Vím, že přede mnou něco tají, a já na to přijdu...