Reddie✔️

(1)

Pohled Richieho

Pondělí

Z noční můry, která se mi zdá od prázdnin pořád mě zachránil ten nejotravnější zvuk celého vesmíru. Zvuk mého pitomého budíku. Na posteli jsem se posadil tak rychle, jako by jsem dostal elektrický šok. Začal jsem hledat brýle. Když jsem je našel zaostřil jsem na hodiny. Je 7:00. Ten pohled mi na tváři vykouzlil úsměv. Konečně jsem nezaspal!

Jen, co vyjdu ven, přiběhne ke mě Eddie. "Ahoj," řekne, když už je u mě. "Ahoj, Ede," řeknu a ušklíbnu se. Eddie okamžitě zrudne a podrážděně si odfrkne. "Ále, Ede. Přece nebudeš naštvanej cele den, ne?" zeptám se mírně a vezmu ho kolem ramen. Když se na mě podívá, zrudnu i já. "Kdopak nám to tu zrudnul?" zeptá se provokativně Eddie. "Já nejsem rudej, to se jen odráží světlo od tvých kraťasů?" řeknu a sundám ruku z jeho ramen. "Jen, aby" dodá potichu.

Před školou už čeká celý Loser club. "Ahoj," řekneme všichni současně. "Jste připravený na dnešní test z dějáku?" zeptá se Bev. "Co?! On je už dneska?!" vyjeknu. "J-J-Jo, je d-dneska. Ty t-to n-ne-nevíš?" zeptá se Bill. "No, hádej. Jasně, že to neví. Jinak by tak nejančil," ozve se Ben. "Ne, nevím. A taky to neumím!" zaskučím. "Mohl bych tě doučovat," nabídl se Stan. "Díky, Stane," poděkuju. "Nezajdeme dneska do Lad?" zeptá se Eddie. "Super nápad, se mnou počítej," řekne Mike. Všichni ostatní kývli hlavou na souhlas. Až na mě. "Richie? A co ty?" ptá se mě Bev. Já ale nevnímám. Nevím, co se to se mnou poslední dobou děje. Vím, že na mě mluví, ale já nedokážu myslet na nic jiného než na ty krásné oči. Na ty oči, které mají baru mléčné čokolády. Už asi týden mě doprovázejí v mých nočních můrách a já se díky jim cítím bezpečně. "Richie! Tak půjdeš do Lad s náma, nebo ne?!" zeptá se zřejmě poněkolikáté netrpělivý Eddie. Proberu se a otočím se na něj. Když se mu kouknu do spatřím ty samé oči, co vídám ve snech. Jsou to jeho oči. Jen, co si to uvědomím, vyjdu směrem do školy. "Kam jdeš?!" zakřičí za mnou Bev. "Já s vámi do Lad taky půjdu! Jen si musím něco zařídit!" zakřičím na ně přes rameno a vejdu do školy.

Když už sedím v třídě, nechávám se unášet proudem mých myšlenek. Najednou do třídy vejdou i všichni ostatní loserové. Uvědomím si, že mám sedět vedle Eddieho. "Sakra prober se Richie!" okřiknu se v duchu. "Hej," řekne Eddie, když si sedne vedle mě. "Jo?" zeptám se. "Jsi v pohodě?" zeptá se naopak on. "Jo, jsem. Proč?" vlastně až na to, že po nocích sním o tvých očích... takže vlastně jo, jsem v pohodě. "Vážně?" "Jo..."

Když jsem došel do Lad, nikdo tam ještě nebyl, tak jsem se rozvalil do houpací sítě. Za chvíli jsem usnul. Probudilo mě, až když někdo vlezl ke mně do sítě. Jen lehce jsem otevřel oči, abych věděl, kdo si ke mně vlezl do sítě. Byl to Eddie. Vedle sítě seděla Bev. "Tak to vyklop," řekla Eddiemu. "Ale-" začal, ale Bev mu skočila do řeči. "Richie spí, Eddie. Neuslyší nás," "Fajn," "Tak to vyklop!" zaškemrala Bev potichu. O co tady jde!? "Dobře. Budeš první a zřejmě taky jediná, komu to řeknu," řekne a já se soustředím na pravidelné dýchání. "Poslouchám," řekne netrpělivě Bev. "Jsem...Gay," řekne Ed, a já celý ztuhnu.