Myšlenky

Tak zas někdy..

Kdybych řekla,že jsem v životě neměla žádné kamarády tak bych lhala .. Ano pár jich bylo,ale časem kdy člověk dostuduje a začne žít podle etikety... etikety která ti prostě přikazuje najít si práci a začít otročit tak jako ostatní a za peníze které obdržíš zaplatit střechu nad hlavou a pár rohlíků k snědku ...máte o to minimum peněz a času nato ,aby jste se s nimi sešly už nemáte tolik času na věcně vypisování tak jako předtím .. o tom jak vaši učitele jsou blbci a jak váš učitel tělocviku bude nejspíš teplej ,protože si neustále dlachní koule při pouhém pohledu na mužskou prdel... a už nebudete mít čas nato se normálně domluvit s nimi nějak jít tak jako za středoškolských let, protože nato prostě nebude čas .. budete povinni si najít přátelé v práci, aby jste se nezbláznily z toho neustálého tlaku vašich nadřízených a budete sami sebou přinuceni k někomu přijít a upustit tu hustou páru která vám leží v plicích ,protože máte chuť křičet tak že by z toho pouhé skleničky začaly praskat...
Jenže upřímně ne každý je přece dokonalej a umí si najít tak perfektní kamarády hned po pár slovech..
třeba jako já ...
Je unavujici v sobě neustále dusit tu touhu křičet na každého,že je arogantní debil ikdyž do vás pouze strčí ..
jenže .. já prostě nejsem zastánce toho chodit na terapie a vykládat to cizím lidem a ještě jim zato platit..
občas si říkám jaké by to bylo mít někoho komu bych tohle všechno řekla ,ale sama vím ,že kamarády si nenajdu tím ,že budu doma sedět na zadku a koukat na "Two and a Half Men" a přemýšlet nad tím kterou čokoládu si dám dnes ..
takže ... se teď vlastně sama sebe ptám ..
"Proč tu vlastně s vámi sedím v tomhle chladném počasí 5 minut před půlnoci na zastávce a vykládám vám to všechno ... Jste přece ..."
"Jsem Marcus .. A ty ?  "
A lehce se na mě usmál ..jakoby nic jakobych mu teď nevykládala úplně skoro všechno co mi sedlo na hruď za celý večer v práci.. možná sem to na něj neměla všechno vychrlit jen při pouhé otázce nato jak se mám ...
Ale pochopte ... když prostě nemáte komu by jste to řekli a furt jste sami ... je lepší to asi vyblejt na cizího člověka než si kvůli tomu řezat žily ... ale upřímně nejsem zrovna ta co by si ubližovala .. takže odemne nečekejte,že vám řeknu, že si beru život jenom ,protože mě nikdo nemá rád.. přece jenom .. pořád mám doma haldu  plyšáků, kteří mě mají rádi , a ty aspoň proti mě neřeknou jediný křivý slovo a mazlí se semnou kdykoliv chci... a ano ikdyž je mi 22 let tak pořád se tady té úchylárny nemůžu zbavit ,ale tak lepší bejt jak děcko než bejt nejakej sadictickej vrah...
"A já Sarah"
"Ty asi vážně budeš samotářka.. Jsi zvláštní .."
"No, ehm..."
odklonila sem od něj hlavu , ne každý den vykládám někomu na potkání svoje starosti .. vážně ne ..
Nahlas jsem si řádně oddechla, takovou úlevu sem nepocítila tak strašně dlouho ...
"Neříkám,že každý den mi cizí lidi vykládají svůj život ,ale buď v pohodě , jsem rád , že jsem ti pomohl "
Najednou přijel autobus a on se zvedl ,aby do něj mohl nastoupit..
"Tak zas někdy Sarah!"
A zamával mi ... , ano neubránila sem se lehkému úsměvu .. ale co je na tom ..
Budu doufat ,že už ho nikdy nepotkám,byl by to hodně velký trapas .. jak jinak..
Snad nikomu nebude na potkání vykládat o jebnuté holce na zastávce ..