Searrie - Dcera Temnoty

Trable se školou

Milý deníčku,
každý z nás má sny.
Mým snem bylo vždy mít kamarády.
Bohužel, život je krutý, a tak jsem byla od narození obdarovaná černým kožíškem, který ode mě každou kočku odehnal. Nikdo se semnou kromě rodiny nebaví, nedokážou překousnout můj vzhled.

A tak mi zbyla jen máma, táta, a moje malá sestra Keiko.
To jen díky nim jsem dokázala přežít samotu a posměšky na můj účet.

Byli moje všechno. Na ničem jiném nezáleželo, jediné co bylo důležité, bylo že tu pro mě vždycky budou.

Ale jak už jsem řekla, život je krutý a tak máma umřela na chřipku, a táta byl napaden jedním psychopatem a oba jsou teď již po smrti.

Proto veškerou svou pozornost a lásku věnuji mé osmileté sestřičce Keiko.
Vždy mě rozesměje, když chci plakat a je tu pro mě, když mám špatný den.

Díky ní mám důvod žít, cítím se povinná jí vychovat a vynahrazovat jí tak mrtvé rodiče.

Doufám že jí nezklamu, až jí to povím. Doufám že na mě nebude naštvaná.
Doufám že mě neopustí,
je to to jediné co mi život nesebral,
je to to jediné co mi zbylo.

Kayalla.

Spokojeně jsem se podívala na výsledek. Sice to bylo nic moc, ale dokonale to vystihuje mé momentální pocity.

Popravdě ani nevím, proč si deníček píšu, ani tak moc né kvůli tomu, že bych měla nějakou "zvláštní" potřebu, sdělovat své pocity, ale spíš proto, abych nezapomněla, jak psát a číst.

Většinu knih už jsme prodaly, kvůli chudobě a já do školy nikdy nechodila, zakže jsem samouk.

Do mého zorného pole vběhla Keiko, a já urychleně zavřela můj deníček.

„Kayo už musíme jít! Za chvíli mi začne vyučování! Musíme jít do školy!"
Začala jančit a vesele pobýhat kolem mě.

Polkla jsem. „Já... Keiko chtěla bych ti něco říct." Začala jsem nejistě a sledovala její reakci.
Nejdřív se vesele a zvídavě usmívala, ale když si všimla, že se tvářím vážně tak její úsměv opadl.

„Co se děje Kayo?" Zeptala se vylekaně.
Zhluboka jsem se nadechla.
„My... vážně se snažím Keiko, ale i tak si školu nemůžeme dovolit. Nemáme dost peněz, a i ty moc dobře víš, že mi kvůli mému vzhledu nechce dát nikdo dobře placenou práci. Je mi to líto."
Cítila jsem se, jako kdyby mi ze srdce spadl kámen, jakmile jsem to dořekla.

Už jsem tuhle informaci dost dlouho zadržovala v sobě a snažila se, aby ani nebylo potřeba jí Keiko sdělovat, ale už mi došel poslední měďák a já už neměla z čeho platit školné.
Nemohla jsem dál naší chudobu nechat v tajnosti.

Když jsem se podívala na Keiku, tak jsem na ní hned poznala, že je zklamaná. Pokoušela se to skrýt za úsměvem, ale i tak mi došlo, že je falešný.
Jindy zářivě žluté oči, vypadající jako dvě malá sluníčka, teď byly posmutnělé a odráželo se v nich zklamání.

Nedivila jsem se jí.
I když se Searrie zdá na první pohled krásným místem, tak při bližším zkoumáním je dost nebezpečná a plná nástrah.
Prosadit se zde je velmi těžký, a aby jste to dokázali, tak musíte mít alespoň základní vzdělání, a vzhledem k tomu, že její vzdělání ukončuji takhle brzo, tak to bude mít Keiko v životě hodně těžký.