Byla zaražená a nevěděla co odpovědět. Daniel si toho povšimnul a tak spustil: "Promiň, vím že jsi říkala že zavoláš, ale já se nemohl dočkat, tak jsem se tě přišel zeptat, jestli bys třeba nezašla na oběd ?". Anna tam jenom stála, nechápavě na něj zírala s pusou dokořán. "P-prosim?" bylo jediné co ze sebe dokázala dostat. Danielovi bylo vidět ve tváři, jak stydlivostí lehce zrudnul. "Víš, včerejší no..". Nenechala ho dokončit a gestem mu naznačila, ať nic neříká. Pozvala ho dál a nabídla mu kávu. Odmítl se slovy "Kávu nepiju, jenom čaj". Udělala mu tedy čaj, sedla si naproti němu a srkala kávu. Pozorovala ho a on pozoroval ji. Čekala, že se bude rozhlížet po jejím bytě, ale to se nedělo. Jenom seděl a prohlížel si jí svýma pronikavýma modrýma očima. Bylo vidět že její vzhled doslova hltá. Hltal její dlouhé, rozcuchané, hnědočerné vlasy lemující její obličej, který zdobily zelenošedivé oči, které byli jako smaragdy. Po minutách ticha, které se táhli jako had Uroboros se odhodlala promluvit."Promiň.. Daniely ?", jenom přikývl, "Já si ze včerejší noci nic nepamatuju, můžeš mi prosím říct co se stalo ?". Daniel jenom přitakal a vysvětlil jí, že se včera potkali v klubu a na první pohled se do ní zamiloval. Zaraženě na něj koukala. On však jenom pokračoval. Bavili se hodně a s každým slovem cítil, že ji miluje čím dál víc. Z klubu odcházeli spolu a šli sem k ní. Koukala na něj lehce vystrašeně. "Neboj, nespali sme spolu" spustil, "byla jsi ožaralá a s ožralejma holkama já nespim". Ulevilo se jí. "I když se ti musim omluvit" pronesl. "Za co ?", zeptala se ho. "Neodolal sem". Hodila po něm tázavý pohled. Pokračoval tedy : "Když sme přišli sem k tobě, začali sme se líbat a ty jsi ze mě začal strhávat oblečení, tak sem neodolal a začal sem taky. To mi připomíná že jsi včera měla přesně tuhle minisukni." . "Nezaváděj řeč jinam a povídej, co bylo dál ?" odsekla mu nedočkavě Anna, "Jak už sem řekl, nevyspali sme se spolu" řekl s lehkým úsměvem na rtech Daniel, "Ale vyprstil sem tě". V moment co to dořekl se Anna rozesmála. "Tak to ti nevěřim." . "Ale opravdu" odporoval Daniel, "Jestli chceš důkaz, tady ho máš." řekl Daniel, stoupnul si a vyhrnul si tričko. Anna si okamžitě uvědomila že slintá. Na jeho očividně pořádně vypracovaném břiše byl škrábanec. "To má být ode mě ?" Zeptala se podiveně Anna. "Nevěříš ?" řekl Daniel, "tak ti to dokážu". Přiskočil k ní a než si to stihla uvědomit, pevně sevřel její ruku a dal si jí na břicho. Bylo hned jasné podle rozpětí škrábanců, že je to od její ruky. Ale to jí v ten moment bylo úplně jedno. Měla ruku na tom úplně úžasnym břiše. Okamžitě ucítila tam dole změnu. "Tak co, už mi věříš ?" zeptal se Daniel a probral tím Annu z hlubokých myšlenek o jeho břiše. Trhla sebou. "J-jo věřim", řekla Anna a nervózně si poposedla. "A opravdu víc nebylo ?" zeptala se. "Ne nebylo", odpověděl Daniel, "Dál už jsem tě jenom objal, zamuchlal do peřiny, políbil na čelo a odešel jsem". Anna na něj smutně pohlédla, ale hned se tento pohled pokusila skrýt tajuplným. "Takže proč jsi tu ?" zeptala se a doufala, že si nevšiml jejího smutného pohledu. "Přišel jsem tě pozvat na ten oběd" odpověděl. "Dobrý, nevšiml si toho" proběhlo jí hlavou. "J-jo proč by ne ?" odpověděla mu, "Ale vydrž, nejdřív se převlýknu" a odešla do vedlejšího pokoje. Stála před zrcadlem jenom v červených krajkovaných kalhotkách, které obepínali její úžasný zadeček. Její prsa, tak akorát do ruky odpočívali na volno. Tak moc přemýšlela nad tím co si vezme na sebe, že si ani nevšimla, že se za ní k ní blíží Daniel. Najednou ji objal ze zadu. Lekla se, ale on jenon klidným hlasem pronesl "V klidu, to jsem jenom já, když jsem mluvil o obědu, myslel sem něco jiného než ty." a začal jí lehkce kousat a líbat po krku.
