Mikaelsonová v Bradavicích ?!

Srážka a pokoj

     Po hostině ze které jsem toho moc nesnědla se odebereme do našich pokojů, Hermiona se kterou ho sdílím na mě čeká u pohyblivého schodiště a já se odeberu za naší hlavní kolejní učitelkou Minervou.

     " Tak jak to jde Davino?" zeptá se profesorka a já nevím jak odpovědět , " zatím dobrý, ale chci se zeptat jestli tady nemáte nějakou...no...krev?" nevím jestli to je dobrá otázka vzhledem k tomu jak na upíry nahlížejí, ale profesorka vypadá v pořádku a odpoví" nemusíš se ničeho bát, v pokoji máš plný mrazák, zařídili jsme se na tebe" " páni...děkuju paní profesorko" " říkej mi Minervo, znala jsem tvojí matku...jsi jí podobná" " děkuju, byla moc krásná, chybí mi" "to mě tady dítě..." nevěděla jsem, že byli kamarádky, tohle bude nejspíš důvod proč mě přijali.

     Minerva mě propustí a já se se sklopenou hlavou vracím ke schodišti když v tom do někoho narazím, chci se mu omluvit, ale ucítím pach krve, musel se při pádu zranit...moje sebekontrola není tak velká a moje tvář se maličko změní, nechci aby mě takhle viděl a tak raději uteču, zahlédla jsem jenom blonďaté vlasy a uniformu Zmijozelu.

     Už uklidněná přiběhnu k hermioně a pokynu, že už můžeme vyrazit.

    To schodiště je vážně hustý! každých několik minut se změní jeho postavení , opět jsem nikdy nic podobného neviděla a takových věcí tu určitě bude mnoho.

     "jak to máme projít když se to mění?" " musíš čekat až tam bude cesta a pak to rychle projít, ráno radši budeme chodit o něco dřív abychom byli na hodinách v čas" "dobře.." Hermiona zní vážně inteligentně a tak, že to tady vážně dobře zná, už vím koho se držet.

     Po několika minutách se dostaneme na plošinu a velkým mluvícím obrazem "mluvící obraz?! hustý!" nějak mi to ulítne a žena na obraze se zatváří lehce naštvaně " já jsem buclatá dáma děvče" "omlouvám se..." "pustíte nás dovnitř?" takže tenhle obraz pouští dovnitř? ještě lepší, "znáš heslo hermiono ?" "jistě, že ano" Řekne tedy heslo kterému moc nerozumím a ona nás konečně pustí dovnitř.

     Je to tu vážně krásný...společenská místnost vypadá tak útulně a jsem ráda, že tohle je moje kolej...už teď to tu je můj domov.

     Jsou tu křesla, stoly ,nástěnky, Z okna uvidíte školní pozemky, Na zdech jsou různé tapisérie s čarodějkami, kouzelníky a zvířaty...vážně se mi tu líbí...celé to je laděno do červené barvy což je moje oblíbená.

     Konečně se dostaneme k pokojům, jsou tu dvě velké postele, dvě okna, červený koberec, dva stoly, dvě skříně a naproti mé posteli je velký mrazák přesně jak říkala Minerva.

KONEC KAPITOLKY...TAKŽE UŽ VÍTE CO DĚLAT A PAPA.