Mikaelsonová v Bradavicích ?!

Komu se mám omluvit?

     Nějak se tady zabydlím a vybalím si kufry které byli doručeny na pokoj před mým příjezdem a svalím se na postel.

     Vzpomenu se na mou srážku na chodbě a uvědomím si, že vlastně nevím komu se mám omluvit...viděla jsem jenom kousek toho člověka a z toho nemám žádnou šanci zjistit kdo to je, asi se budu muset zeptat Hermiony.

    "Hele Hermi?" hermi je přezdívka kterou jsem se rozhodla jí dát a jí se líbí, "ano??" "s někým jsem se na chodbě srazila a chtěla bych se mu omluvit, ale nevím kdo to je...znáš tady lidi?" "znám tady každého...popiš mi ho" zapátrám ve vzpomínkách a nakonec sestavím popis "je ze Zmijozelu...a...má blonďaté vlasy, víc jsem neviděla..." maličko se zděsí, ale to hned nahradí vztek, "bezva..malfoy...tomu se neomlouvej...on by to neudělal" "proč? kdo to je?" "ten člověk nezná soucit a nemá úctu k nikomu...není to dobrý člověk, drž se od něj dál...pro své dobro".

     Ten člověk je asi hodně špatný když i někdo tak milí jako je Hermi ho nenávidí...ale když se mu omluvím ukážu, že jsem lepší člověk než on...stejně se mu omluvím...je to slušnost.

     Během té doby co tu jsem dostanu celkem hlad a tak přejdu blíž k mrazáku a když ho otevřu ucítím sladkou vůni krve, občas si vážně přijdu jako monstrum, ale nikdy jsem nikomu neublížila takže monstrem nejsem.

    "ty vážně piješ krev?" "jo...je to divný, ale bez ní nepřežiju" musí to pro ně být vážně zvláštní když jsem tu jediná svého druhu.

     "to je vážně něco....takže máš upíří zuby? a upíří tvář? i schopnosti ?" " jo...to všechno mám..." "to je fakt fascinující...četla jsem tolik knih o upírství a teď tu stojíš přede mnou což je vážně hustý!" ona četla knihy o nás? o nás jsou knihy? to jsem netušila...někdy si musím nějakou přečíst.

     "kdybys měla nějaké otázky...ptej se na cokoliv jenom chceš" vytáhnu jeden chlazený sáček krve a začnu pít...je tak sladká a dobrá...jsem v takovém transu, že si neuvědomím své otočení k Hermioně a to, že celou dobu vidí mou upíří tvář.

     "promiň..." "neomlouvej se...vždycky jsem toužila tohle vidět" ona je vážně celkem fanatik, ale nevadí mi to, alespoň se nemusím ukrývat na svém vlastním pokoji a před svou spolubydlící.

     "mohla bys mi prosím ukázat nějaký schopnosti? " "no...asi jo" proč jenom asi? no...nejsem v tom zas až tak dobrá...neměla jsem nikoho kdo by mě to naučil a tak jsem byla samouk což není tak spolehlivé.

KONEC KAPITOLY...VÍTE CO DĚLAT A PAPA.