Mikaelsonová v Bradavicích ?!

Schopnosti a omluva

     Nějakou dobu přemýšlím o tom jakou ze schopností bych jí ukázala ... je jich celkem dost...taaaak...třeba...super rychlost je moje oblíbená tak jí ukážu, během několika vteřin už stojím za ní a ona je extrémně překvapená a i celkem šťastná.

     "tak to bylo fakt hustý!" "já vím...je to moje oblíbená schopnost" "takže jich je víc?" "jasně, že jich je víc! chceš vidět třeba...nadpřirozenou sílu?" "jasně, že chci!!" chvíli přemýšlím co zvednu a pak uvidím mojí postel, ta by byla bezva na zvednutí.

     Přijdu tedy k posteli a zvednu jí jako nic jenom jednou rukou, vážně miluju svoje schopnosti, i když nenávidím pití krve...

     "oficiálně miluju tvoje schopnosti! už vím na koho se obrátit když budu potřebovat něco stěhovat" usměje se, její úsměv je nakažlivý natolik, že se musím taky usmát.

     "Nemůžeme navěky zůstat tady na pokoji, máme volný den...tak pojď! ukážu ti školu a představím ti nějaké své kamarády" "dobře, tak jdeme!"

     Dostaneme se dolů po schodech, hermiona odejde do haly kde sedí několik lidí a já se i tak vydám hledat toho Malfoye...nebo jak se jmenuje.

     Projdu skoro všechny kouty téhle školy a už to pomalu chci vzdát, ale pak najdu toho kluka jak sedí na okně na konci chodby a čte si knihu.

     Konečně jsem ho našla! přijdu k němu, když stojím těsně u něj zvedne hlavu a zadívá se na mě tázavě jeho modrýma očima.

     "co potřebuješ? počkat...nejsi ta holka která mě srazila u schodiště?" zní trošku arogantně, ale nepřijde mi jako ten člověk o kterém vyprávěla Hermiona, ale zdání může klamat, "jo...to jsem já, přišla jsem se ti omluvit, takže promiň" vypadá překvapeně z toho, že se mu omlouvám, to se mu nikdo jiný nikdy neomluvil nebo co?..."ehm...nech to být...nic se nestalo...já jsem Draco Malfoy" hned jak řekne svoje jméno vypadá to jakoby čekal výsměch, ale já nemám důvod se mu smát.

KONEC DALŠÍ KAPITOLKY, VÍŠ CO DĚLAT, PAPA.