DÍKY TOBĚ JSEM TO JÁ

XXV. MOST

Ještě téhož večera mi zazvonil telefon

Zvedla jsem ho

,,Ahoj proč mi celý den neodpovídáš na zprávy"

,,Promiň nemohla jsem byl tu táta a měl pro nás překvapení"

,,Co a jaké?"

,,Chce nás vzít s Iz o podzimních prázdninách na chatu u jezera"

,,Teda to zní fajn"

,,Fajn to vůbec nezní fajn vůbec se mi sním nechce nikam jezdit"

,,Ach Sofíi tohle nebude lehké ale ty to zvládneš"

,,No to doufám dělám to hlavně pro Iz a né pro sebe"

,,Si úžasná"

,,To nejsem Eliotte"

,,Ale si pro mě pro celý svět"

,,Ty si totální blázen"

,,Ano to jsem ale do tebe"

Při těchto jeho slovech jsem se usmála a lehla jsem si do postele

,,Škoda že tu teď nejsi"

,,Však to nebude problém"

,,Jak to myslíš?"

,,Tak že mám auto a mohu za tebou hned teď přijet a unést si tě"

,,Neblázni vždyť už je pozdě"

,,Není tak pozdě abych za tebou nemohl přijet"

,,Eliote nebuď blázen tohle myslíš vážně"

,,Pozdě Walliamsová"

,,Adamsi!"

Ale bylo to marné Eliott už to zavěsil

On je fakt blázen

Uběhla půl hodinka a najednou slyším domovní zvonek, ale než jsem stihla vyjít z pokoje otevřela dveře mamka jen jsem slyšela, jak spolu mluví

,,Dobrý večer paní Walliamsová omlouvám se, že vás ruším ale jedu vyzvednout Sofii mohla by prosím na chvilku ven?"

,,Ahoj ano můžu pojď dovnitř ať na ní nečekáš v té zimě"

,,Děkuji"

,,Běž klidně za ní do pokoje měla by tam být"

,,Děkuji paní Walliamsová"

Zaklepal mi na dveře

,,Pojď dál"

,,Co jsem říkal nic není nemožné"

,,Tohle říkám asi už po tisíce ale ty si fakt blázen"

,,Taky sis mě proto vybrala"