My way, my live

2. kapitola

Pohled Martinuse 

Po nekonečných několika hodinách jsme konečně přistáli na mezinárodním letišti Liberty v Newarku. 

Prodíral jsem se davem lidí, kteří stejně jako já mířili do příletové haly. Jelikož jsem sebou neměl žádný kufr, tak jsem nemusel čekat na to, až se pohyblivém pásu objeví kufry, takže jsem si na hlavu natáhl kapuci, prošel kolem řidičů, kteří čekali na své zákazníky a rovnou jsem se vydal k letištnímu parkovišti, kde stály taxíky.

Do jednoho jsem nastoupil a řidiči jsem nadiktoval adresu jednoho kadeřnictví, ve kterém jsem měl domluvenou schůzku.

Celou cestu jsem se nemohl vynadívat na tu nádheru kolem sebe. Již při první návštěvě New Yorku jsem si toto město zamiloval, proto bylo jasné rozhodnutí, že svůj nový život začnu zde.

Řidič mi zastavil přímo před kadeřnictvím, zaplatil jsem mu a vystoupil jsem z auta. Jen co jsem vystoupil, tak jsem byl vtáhnut do ruchu, který panoval na ulici. 

Na nic jsem nečekal a s hlubokým nádechem jsem vstoupil do malého a nepříliš nápadného kadeřnictví.

Pohled Marcuse 

Ráno mě probudily sluneční paprsky, které mě lehce lechtaly na tváři. Unaveně jsem se protáhnul, vstal jsem z postele a přešel do koupelny, kde jsem na sebe pustil studenou sprchu, která mě měla aspoň trochu probrat.

Hned poté, co jsem se vrátil zpátky do pokoje, tak jsem si všimnul něčeho divného. A tím divným, myslím Martinusovy věci, které byly vyskládány na jednom ze dvou pracovních stolů. Také jsem si všimnul, že zmizel jeho batoh a tenisky, které ještě včera večer ležely u dveří pokoje.

Prošel jsem celý pokoj, ale nikde jsem nenašel lístek se zprávou o tom, kam šel a kdy se vrátí.

Proto jsem na nic nečekal, v rychlosti jsem se převléknul do prvního oblečení, které mi padlo pod ruku a co nejrychleji jsem vyběhnul z pokoje, abych mohl najít tátu a oznámit Tinusovo zmizení.

Ahoj všichni!

Další kapitola je na světě, tak doufám, že se vám líbí.

Vaše Katte238