My way, my live

6. kapitola

Pohled Martinuse

Během následujících několika dní jsem vybaloval, uklízel a nakupoval věci, které jsem si buď zapomněl přibalit a nebo mi prostě a jednoduše chyběly.

Když konečně nastal den s velkým písmenem D, nebo-li první den školy, tak jsem z našeho bytu vyšel celý nervózní.

Od té doby co jsem byl v New Yorku jsem se snažil moc nevycházet z bytu a když už jsem musel někam jít, tak to vždy bylo brzy ráno a nebo velmi pozdě večer. Pořád jsem měl strach, že mě na ulici někdo pozná a prozradí můj pokus o nový život.

Pár dní po mém zmizení z Londýna se v novinách začala objevovat má fotka společně se článkem o mém zmizení. Od té chvíle jsem nechodil skoro nikam.

Vejdu do vchodu do metra, sejdu po schodech dolů do tmy a postavím se k ostatním cestujícím, kteří stejně jako já čekají na příjezd metra.

Za pár minut konečně přijede metro, ze kterého vystoupí davy lidi a prodírají si cestu námi, co stojíme na nástupišti hlava nehlava.

S hlubokým nádechem jsem společně s ostatními nastoupil do vagonu metra. Postavil jsem do rohu u dveří, pevně jsem se chytnul tyče a svůj pohled jsem sklopil k zemi. Nechtěl jsem se zbytečně rozhlížet kolem sebe a tím riskovat, že mě někdo kolem pozná.

Z reproduktoru nad mou hlavou se ozvalo jméno stanice, na které jsem měl vystupovat. Společně s ostatními jsem vystoupil z vagonu a nechal jsem se unášet davem lidí ven ze stanice metra.

Zhluboka jsem se nadechl čerstvého vzduchu a nejistým krokem jsem se rozešel ke kampusu své školy.

***

O několik hodin později jsem po dlouhém dni v lavici celý šťastný vyšel ven z budovy, ve které byly přednáškové sály.

 V ruce jsem nesel modrou složku plnou různých dokumentů, které jsem si musel po příchodu do bytu prostudovat a také tam byly papíry ohledně pomůcek, které si ještě nejlépe dnes budu muset koupit v nějakém papírnictví a knihkupectví.

Vešel jsem do obchodního domu, který byl jen kousek od mé školy a navíc mi o něm říkal i Erik. 

Ve druhém patře jsem našel knihkupectví a rovnou jsem zamířil k oddělení učebnic, V rychlosti jsem z regálu pobral všechny učebnice, které jsem na tenhle rok potřeboval.

S papírovou taškou, která byla plná učebnic jsem vyšel z knihkupectví a rozešel jsem se k papírnictví, které bylo pouze o jeden obchod dál. 

Nakonec jsem z obchodního domu vycházel s mnohem větším množstvím tašek než jsem čekal. Jelikož měli spoustu slev, tak jsem si koupil ještě pár kousků nějakého oblečení a pak ještě nějaké potraviny.

Na ulici jsem si odchytnul taxíka, jelikož jsem nechtěl tahat svůj nákup do metra, trochu jsem se bál, že by mi tam něco ukradli. Erik říkal, že se to stává běžně, tak jsem radši nechtěl riskovat.

Taxikář mě dovezl před budovu mé koleje, zaplatil jsem mu, popřál mu hezký zbytek dne a vydal jsem se do našeho bytu, abych se mohl začít věnovat dokumentům a úkolům, které jsme dneska dostaly.

Ahoj všichni!

Vítám vás u nový kapitoly. Doufám, že se vám líbí.

Vaše katte238